English
Ve světě slavený od roku 1941 jako Mezinárodní den studentstva, v bývalé Československé federativní republice vyhlášený roku 1990 za Den boje studentů za svobodu a demokracii a v současné České republice ustanovený od roku 2000 za státní svátek a Den boje za svobodu a demokracii. Škoda jen, že se nám někam vytratili studenti, protože v roce 1939 právě v tento den zavřeli nacisti české vysoké školy, zatkli představitele vysokoškoláků, devět jich popravili a 1200 českých studentů poslali do koncentračních táborů. Týmž dnem roku 1945 vstoupily v platnost Benešovy dekrety 122 a 123/1945 Sb. o zrušení německé univerzity v Praze a německých technických vysokých škol v Praze a Brně. 17. listopadu si také připomínáme 60 let od zahájení činnosti Československé akademie věd v roce 1952. Jak se Akademie vyvíjela v době minulého režimu a jak významnou institucí byla? Otázky, které by měly být hlasitě zodpovězeny zejména kvůli hlasům, které Akademii věd stále ještě označují za relikt minulého režimu, za dinosaura na poli vědy.
Z historie je známo, že Československá akademie věd (ČSAV) byla zřízena zákonem č. 52/1952 Sb. namísto České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, které tehdy zanikly. Měla být po vzoru většiny vyspělých zemí institucí zřizovanou státem a soustředěnou na základní výzkum. V prvních letech byla do Akademie sloučena většina mimouniverzitních vědeckých pracovišť, zejména sedm ústředních přírodovědných ústavů, Slovanský a Orientální ústav a další. ČSAV se tak stala „nejvyšší“ československou vědeckou institucí, která měla zajišťovat komunikaci se zahraničním, plánovat vědu, vzdělávat vědce a udělovat vědecké tituly kandidát a doktor věd. Počátky Akademie jsou spojeny se jménem Zdeňka Nejedlého (do r. 1962), v pozdější uvolněné době šedesátých let mohli zásluhou Františka Šorma (1962–1969) do ČSAV nastoupit i „politicky problematičtější“ vědci jako např. Antonín Holý. Po vpádu sovětských vojsk v srpnu 1968 pak uplynulo téměř dvacet let, než po třech normalizačních představitelích ČSAV mohla být do jejího čela konečně demokraticky zvolena osobnost světového vědeckého formátu – Otto Wichterle (1990–1992).
Předsedou ČSAV byl v letech 1990–1992 Otto Wichterle. (Foto: Archiv MÚA AV ČR)
Ale zpět do historie. Od roku 1960 se stala součástí ČSAV také Slovenská akademie věd (SAV). Připomeňme, že do roku 1961 měla ČSAV osm sekcí: matematicko-fyzikální, geologicko-geografickou, chemickou, biologicko-lékařskou, historickou; ekonomie, práva a filozofie; jazyka a literatury. Poté vzniklo dvacet dva vědeckých kolegií ČSAV (vedle nich měla dvanáct kolegií SAV), jež koordinovala tři oddělení – matematicko-fyzikální a technických věd; chemických a biologických věd; společenských věd. Pod kolegia spadaly jednotlivé ústavy a menší pracoviště nazývaná kabinety, nebo laboratoře. Vědecké výsledky se publikovaly v Nakladatelství Československé akademie věd, od roku 1966 Academia, kde mimo knih vycházela i řada časopisů.
Vědu, navzdory jejímu specifickému postavení, poškodil komunistický režim zásadním způsobem. Vědci nezbytně potřebují spojení se světem, a právě zahraniční kontakty byly omezovány, platila zde různá zahraniční embarga, dlouhodobé podfinancování i politický tlak na upřednostňování aplikačního výzkumu (nic nového pod sluncem). Z objektivních důvodů postihl ideologický vliv hlavně vědy společenské. Přesto si Akademie držela politicky liberálnější prostředí, které také umožnilo poskytnout azyl řadě vědců, kteří nesměli pracovat na vysokých školách. V některých oblastech se podařilo udržet krok a spojení se světem. Přesto je handicap v odtržení od světa a nejnovějších informačních i technologických zdrojů vědecké komunity částečnou odpovědí na dnes tak častou otázku, proč česká věda vyprodukovala jen jediného nobelistu – hned po sedmi letech od vzniku ČSAV, a pak už žádného…
Běžné veřejnosti není známo, že této ceně prakticky na dosah byly i další dvě osobnosti, Milan Hašek (biologie a genetika) a Antonín Holý (biochemie-medicína) a měl by se k nim připočítat i významný virolog Jan Svoboda. Mezi význačné osobnosti spjaté s ČSAV patřil také světoznámý vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle, dále matematici Eduard Čech a Ivo Babuška, astronom Zdeněk Ceplecha, geofyzik Vít Kárník, archeolog Bohuslav Klíma, neurochirurg Zdeněk Kunc, fyziolog Vilém Laufberger, teoretický fyzik Václav Votruba nebo veřejnosti známý filozof a spoluautor Charty 77 Jan Patočka a další.
Archiv Akademie disponuje řadou historických snímků – dobový záběr z plesu ČSAV (nedatováno). (Foto: Archiv MÚA AV ČR)
A kolik světových jmen by měla česká věda, kdyby režim nevyhnal tolik vynikajích lidí, kteří pak ve světě nalezli čest a slávu!
Československá akademie věd dospěla do svého konce jako čtyřicetiletá – namísto ní vznikla v roce 1992 Akademie věd České republiky. Ačkoli by se na první pohled nabízela prvoplánová souvislost s rozdělením Československa, nebylo tomu tak. Tehdejší vedení Akademie vynaložilo již v předcházejícím období značné úsilí, aby prosadilo nový model vědecké instituce a rozhodně není náhodou, že AV ČR vznikla už k 31. prosinci 1992, tedy logikou kalendářního počítání vlastně o rok dříve než Česká republika. Okolnostem, které k vzniku nově koncipované Akademie věd České republiky vedly, se bude věnovat příspěvek Antonína Kostlána v AB 1/2013.
Připomeňme, že hned na „startovní čáře“ postihlo Akademii věd České republiky drastické snížení rozpočtu, jehož důvody ležely alespoň v počátku spíše v rovině politické. Aby mohla Akademie přežít s úbytkem 400 milionů Kč, musel se počet pracovníků oproti roku 1989 snížit fakticky na polovinu, zrušeno bylo 22 ústavů. Po relativně klidném období mírného růstu, kdy ovšem bylo přijato velmi závažné rozhodnutí, jímž Akademie přišla o možnost udělovat vědecké hodnosti, což se pochopitelně odrazilo na fungování naší vědecké instituce a zejména na financování, pak velkou rozpočtovou erozi přinesl závěr a přelom první dekády 21. století. V letech 2009–2012 klesl státní příspěvek Akademii téměř o čtvrtinu (21 %), přičemž původně hrozila redukce rozpočtu na polovinu.
O palčivé otázce financování vědy informoval i v souvislosti s letošním 60. výročím Akademie věd prostřednictvím médií současný předseda AV ČR Jiří Drahoš. Konstatoval, že se podařilo zastavit propad financování obecně a následně tedy destabilizaci systému výzkumu a vývoje. Přesto ale veřejnost varoval, že finanční dieta, jako každá jiná, může být zdravá jen do určité míry. Když bude Akademie dostávat stále méně peněz, bude muset omezovat investice nejen do drahých přístrojů, bez nichž se současná špičková věda neobejde, ale také investice do infrastruktury, bude propouštět lidi a přestane být konkurenceschopná i v soutěžích o státní nebo evropské peníze. A nyní se už ocitá na pomyslné hraně.
Foto: Stanislava Kyselová, Archiv AB
Velkou vědu už dávno nejde dělat na koleně. V Česku se zásluhou pracovitých, nadaných a houževnatých lidí podařilo dosáhnout řady vynikajících výsledků. Chceme však víc: „olympijskou“ vědeckou reprezentaci, pro niž vznikají velké výzkumné infrastruktury, ale i špičkové podmínky v „běžných“ ústavech. Vědce může navíc od roku 2014 podpořit i nová koncepce Akademie věd České republiky, která bude klást větší důraz na posílení spolupráce mezi ústavy a jednotlivými týmy.
MARINA HUŽVÁROVÁ