English
V době vyhrocené situace na Šumavě, kdy se začalo kácet v I. zóně Národního parku a ke stromům se přivazovali aktivisté, se novináři opakovaně dotazovali členů Učené společnosti, co si o celé situaci myslí. Padla dokonce i poznámka, že jde o téma, k němuž by se Učená společnost ČR coby nezávislé společenství význačných vědců měla vyjádřit. Museli jsme však odpovídat, že o této problematice víme velmi málo.
Fota: Jiřina Jedináková, Archiv Učené společnosti
Při výpravě do Rokytské slati jsme jezero na památku pojmenovali jako „Učené“.
Členy Učené společnosti jsou však naštěstí i odborníci na slovo vzatí, mj. Jan Květ, který se ujal organizace exkurze některých členů US na Šumavu s cílem získat nezávislý pohled na problémy krásného Národního parku/Chráněné krajinné oblasti (NP/CHKO) Šumava. Ukázalo se, že mnozí pracovníci Správy Národního parku Šumava jsou jeho bývalí studenti a doktorandi, a tak se nám dostalo nejen povolení ke vstupu, ale navíc i nevšední péče. Exkurze s odborným výkladem vedla ve dnech 5. až 7. října 2012 do nejchráněnějších, zejména rašeliništních lokalit, které nejsou běžně přístupné – výšinné Rokytecké slati, součásti největšího komplexu šumavských rašelinišť, Modravských slatí a též do údolního Soumarského rašeliniště. Měli jsme štěstí – kromě posledního dne bylo počasí nádherné, i pracovníci parku říkali, že v této roční době je na Šumavě takové počasí velmi vzácné.
Poučili jsme se o hydrologii a botanice rašelinišť, této zásobárny vody, o jejich vývoji a ochraně. Vychutnali jsme též krásu vrchovišť, zejména Rokytecké slatě s pohledem na malý a velký Roklan, rozdílnost mnoha mechorostů rašeliníků, barvitost vlochyně, klikvy bahenní a kyhanky sivolisté či tmavomodrá až černá jezírka. Jedno z jezírek jsme pojmenovali „Učené“ na památku naší návštěvy – obáváme se však, že jméno na žádnou mapu zaneseno nebude.
Pracovníci parku revitalizují v minulosti necitlivě odvodňovaná a nyní vysychající rašeliniště. Děje se tak většinou za pomoci dobrovolníků, zejména studentů. Činnost vyžaduje nadšení všech zúčastněných a toto nadšení se při výkladech vynikajících průvodkyň Ivy Bufkové, Evy Zelenkové a Zuzany Maškové přeneslo i na nás. Revitalizace je náročný proces mj. i proto, že se do oblasti rašelinišť musí veškerý materiál nosit, a to i do vzdálených lokalit. Vjezd aut nebo dokonce těžké techniky je zakázán; možný by ani nebyl, protože by se těžší stroje utopily.
Doyen výpravy Mojmír Petráň
Ze vzdálenějších míst je na části Národního parku skutečně smutný pohled. Jsou zde poměrně rozsáhlé oblasti mrtvých stromů jako důsledek kůrovcové kalamity a řádění orkánu Kiryll (2007). Když se ale přijde blíž, je zřejmé, že na velkých plochách tyto postižené oblasti žijí, rostou zde nové stromy – většinou ještě nízké, ovšem zjevně zdravé. Jsou však i místa, kde se les samovolně neobnovuje. Cílená obnova lesa v ekologicky žádoucím druhovém složení zde má jistě opodstatnění. Při podrobnějším pohledu se zdá, že názory odborníků z Českých Budějovic – nechte les, ať si poradí – jsou v podstatě správné.
Projeli jsme mnohé šumavské obce a viděli některé necitlivé zásahy developerů. Naše průvodkyně byly ale velmi objektivní a upozornily i na potřeby obcí a na ekologický i ekonomický zřetel. Byli jsme výtečně komplexně poučeni o složitosti rozhodování v oblasti tak krásné a citlivé, jako je Šumava. Oceňujeme též elegantní přeskoky členů a členek Učené společnosti, jimiž překonávali obtížný terén, a děkujeme průvodkyním – pracovnicím Správy NP/CHKO Šumava. Největší poděkování patří Janu Květovi za úžasný zážitek, který nám připravil. Hony, díky!
HELENA ILLNEROVÁ a VÁCLAV PAČES,
Učená společnost České republiky