English
Takto byla s trochou nadsázky nazvána 11. historickogeografická konference, kterou 28. ledna 2015 uspořádaly v prostorách PřF UK na pražském Albertově Výzkumné centrum historické geografie – Historical Geography Research Centre (grantový projekt excelence GA ČR P410/12/G113, jehož řešiteli jsou Historický ústav AV ČR a Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK) a Komise pro historickou geografii.
Foto: Dana Vondrášková, Archiv HÚ AV ČR
Pohled do pléna v posluchárně PřF UK na Albertově
Za motto konference byl zvolen citát Sigmunda Freuda Možná krajina, kterou máte na mysli, nikdy neexistovala a my jsme si o ní dělali jen iluze. Citát lze vyložit různým způsobem: jde snad o naše vzpomínky na krajiny, které jsme si zamilovali? Jež si idealizujeme, ale máme o nich i negativní představy? Nechápeme tak jen naše iluze o krajinách spjaté s určitým významným místem či člověkem, rodinou, přáteli? Nebo jako krajiny, které vídáme ve snu a jež mohou odrážet naše intenzivní prožitky? Za krajinu, jaká nikdy neexistovala, lze považovat i snovou krajinu v dílech umělců – například Údolí smutku Jana Zrzavého.
Východiskem setkání bylo ovšem „snění“ jen v přeneseném slova smyslu. V centru pozornosti totiž byly reálné projekty, které měly modifikovat, dotvářet a jinde docela změnit charakter dosavadní krajiny. Společným jmenovatelem příspěvků byla pouze skutečnost, že šlo o záměry (projekty) nerealizované. A otázku znějící „co by bylo, kdyby…“ provázelo i konstatování, co reálně je.
Pořadatelé, a předpokládáme, že i účastníci, byli téměř překvapeni šíří tematického spektra, které se na tomto základě podařilo postihnout – ať již máme na mysli typ krajiny (prostoru), rozsah i charakter sledovaného území, plánovaný typ projektu (jinak řečeno „zásahu do krajiny“), stejně jako hledisko chronologické. Ačkoli již ve středověku nechyběly nerealizované projekty, eventuálně takové, s jejichž realizací se započalo, ale z rozličných důvodů nebyla dovršena, pozornost autorů jednotlivých příspěvků se tentokrát soustředila do časového rozmezí 18.–20. století – a spolu s posluchači se pohybovali v prostředí měst, venkovské krajiny, na zámcích a v zámeckých zahradách, ale i na vodních tocích.
Zdroj: Archiv HÚ AV ČR
Plumlov na prospektu Johanna Adama Delsenbacha (cca 1720) je zachycen v okamžiku, kdy z původně plánované čtyřkřídlé dispozice bylo hotovo pouze jedno křídlo. Starší areál, který měl monumentální barokní zámek nahradit, byl později demolován (dnes je na jeho místě prázdná plocha), přičemž ono jediné barokní křídlo, téměř pitoreskní solitér čnící nad pozůstatky spektakulární fortifikační architektury, je podnes nezaměnitelnou vizuální dominantou krajiny.
V pestrém tematickém záběru šlo postihnout několik základních (frekventovanějších) okruhů – a to především:
• Projekty na úpravu centrálních zón velkých měst jako například prokopání Letenské stráně v Praze dle projektu Jana Kouly; zřízení reprezentativního bulváru spojujícího Staroměstské náměstí s Letnou; série plánů na úpravu prostoru, v němž se konference konala, tedy areálu na Albertově. Téměř neskutečně zněly projekty Bratislavy bez hradu – tedy na zřízení rozlehlého univerzitního města v prostorách bratislavského hradu, který by zmizel docela anebo byl zachován jen zcela torzálně. V návazné diskusi zaznělo, jaký dopad by podobné záměry měly na všem důvěrně známé panorama slovenského hlavního města, kdyby se tyto plány realizovaly.
• V oblasti hospodářských dějin se autoři příspěvků věnovali nerealizovaným záměrům firmy Baťa (známé typizovaným modelem budování průmyslových podniků i jejich sociálního zázemí, stejně jako požadavky na výběr lokalit), jakož i dvojici nerealizovaných vodních cest středoevropského dosahu (průplav Dunaj–Vltava–Labe; vodní cesta Praha–Řezno).
• K venkovské krajině s architekturou se vztahovalo několik příspěvků rozmanitého sociálního rozptylu od zámeckých areálů až po venkovské chalupy; jejich autoři se zabývali otázkou nerealizovaných komponovaných zámeckých krajin, ba dokonce nerealizovaných anebo jen částečně a v modifikované podobě uskutečněných zámeckých komplexů. Zaujala je také málo známá veřejná regionální architektonická soutěž (vypsaná roku 1940), jejímž cílem bylo získat architektonické vzorové návrhy obytných domů, res-pektive celých zemědělských usedlostí, venkovského dělnického domu a dalších staveb pro různé regiony Čech a Moravy a využít je jako vzory pro systematickou obnovu a rozšiřování stávající zástavby.
• Nechyběly ani „české sny“ v zahraničí – o české kolonii ve Spojených státech amerických, která měla vzniknout v oblasti co nejvíce podobné českému klimatu a charakteru krajiny ve druhé polovině 19. století (uvažovalo se například o Texasu, Missouri, Minnesotě či Nebrasce); anebo téměř fikce o Československé republice jakožto koloniálním státu (po I. světové válce údajně měla aspirovat na některé části bývalé německé koloniální říše, snad Togo či ostrov Jan Mayen).
• Některá další témata byla prezentována v posterové sekci – i v tomto případě odrážela jejich skladba tematický rozptyl nerealizovaných krajin a záměrů: od projektů budoucí těžby a následné rekultivace prostorů v oblasti Ostravsko-karvinského hnědo-uhelného revíru až po nerealizovanou síť železnic ve středním Povltaví, tedy v místě, jež je dodnes považováno za jednu z ukázkových vnitřních periferií.
Konference byla již tradičně hojně navštívena – mezi posluchači a diskutujícími bychom napočítali více než stovku domácích i zahraničních odborníků z nejrůznějších oborů, ale též doktorandů a mladých badatelů a zčásti i zájemců z řad laické veřejnosti. Přítomným nabídla nejen možnost diskuse nad představenými tématy, ale také navázání nových kontaktů. Přemýšlelo se i o budoucím tématu v pořadí již 12. historickogeografické konference, jejíž název a tematický profil bude jako vždy zveřejněn v letních měsících.
EVA SEMOTANOVÁ a ROBERT ŠIMŮNEK,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.