Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2016  > březen  > Z Bruselu

Společné programování – budoucnost evropského výzkumu?

Iniciativy společného programování (Joint Programming Initiatives, JPIs) představují nástroj Evropské komise, kterým lze mobilizovat veřejné zdroje financování výzkumu na národních úrovních do společných aktivit jednotlivých členských států. Od roku 2008, kdy zahájily činnost první iniciativy (v současnosti existuje 10 programů v rozličných vědecko-výzkumných oblastech), se do nich mnohé členské státy zapojily a ve společných výzvách bylo rozděleno mezi projekty již na 200 milionů eur.

10_1.jpg
Podpora konceptu společného programování byla rovněž jedním z doporučení konference ve švédském Lundu, na které se v roce 2009 zrodil mj. nový přístup k financování evropského výzkumu, totiž orientace na řešení společenských výzev (Societal Challenges), jež se staly jedním z pilířů Horizontu 2020.

Iniciativy společného programování existují v několika oblastech, jimiž jsou: zdraví, změny klimatu, zemědělství, životní podmínky a kulturní dědictví. Konkrétně jde například o následující projekty: Problematika neuro-degenerativních onemocnění (zejména Alzheimerovy nemoci); Zemědělství, potravinové zabezpečení a změna klimatu; Potenciál a výzvy spojené s demografickými změnami a Kulturní dědictví a globální změny. Každá z iniciativ reflektuje potřebu řešit současné problémy Evropy globální povahy koordinovaně, a proto vytváří společné výzkumné agendy a jednotliví aktéři se podílejí na tvorbě témat pro financování společného výzkumu. Programování se potýká se dvěma hlavními obtížemi, a to s nerovnoměrným zapojením evropských zemí – členských států a asociovaných zemí – a s jejich nedostatečnými příspěvky (zejména finančními). První skutečnost je způsobena nízkou mírou politických závazků (tzv. political committments), příčinou nedostatečných příspěvků je zejména ekonomická situace jednotlivých členských států.

Nejenom tyto aspekty diskutovali aktéři konference Lund revisited: Tackling societal challenges, která se na sklonku loňského roku uskutečnila, jak vyplývá z jejího názvu, opět v Lundu. Představitelé 10 stávajících programů v prohlášení vyzývají mj. k nutnosti širšího zapojení relevantních hráčů v členských zemích, větší koordinaci spolupráce ve společných programech s Evropskou komisí a zjednodušení administrativních procedur. Klíčové jsou sjednocení a harmonizace strategií, nástrojů a stávajících zdrojů na evropské úrovni – existující společné programy je potřeba posílit a rozšířit jejich působnost. S ohledem na načasování lze přepokládat, že jde o první signály pro tvůrce nového rámcového programu, který bude navazovat na Horizont 2020 – role společných programů představuje jednu z cest, jak efektivně vynakládat veřejné národní zdroje v kombinaci s „evropskými“ penězi. Společné programování je navíc jedním z témat ERA (European Research Area).

Účast České republiky ve společných programech je nízká, a tak náležíme do skupiny tzv. marginal players, tedy okrajových hráčů. Důvodem je několik faktorů – méně aktivní počáteční přístup, nedostatek finančních zdrojů pro alokace na jednotlivé programy, bariéry na národní úrovni v oblasti legislativy a kompetence národních orgánů a také odpovědnost za účast ve společném programu. Uvedené aspekty přispívají k tomu, že čeští účastníci/řešitelé projektů nemají ve většině případů nárok na finanční příspěvek při účasti v projektech výzev společných programů, a jsou tak de facto vyloučeni. Přitom jde mnohdy o projekty evropského významu s nemalými rozpočty.

Budoucnosti programování se věnovala i konference, kterou uspořádala platforma ERA LEARN v polovině ledna 2016 se záměrem posunout diskusi od identifikace problémů v zapojování do společných programů k hledání jejich řešení. Během paralelní sekce o rozšiřování účasti v iniciativách JP zazněly mj. návrhy na možnosti využití strukturálních fondů k financování společných programů při zachování únosné míry komplexity pravidel a poskytování financování. Spíše než využití strukturálních fondů však byly podporovány snahy, aby se do JPIs mohly zapojit rovněž autority na regionálních úrovních, nikoli pouze ministerstva a národní orgány. Stejně tak byla doporučována účast ve vybraných ini-ciativách podle priorit a kapacit daného státu.

Platforma ERA LEARN, kterou spravuje projekt ERA LEARN 2020 financovaný z prostředků Horizont 2020, jako podpůrná akce představuje na jednom místě soustředěné informace nejenom o iniciativách JP, ale i dalších podobných aktivitách – projektech ERA NET apod. Studie k hodnocení stávajících JPIs byla zveřejněna v únoru 2016 na www.era-learn.eu.

KATEŘINA SLAVÍKOVÁ,
CZELO – Česká styčná kancelář pro VaVaI, Brusel,
Technologické centrum AV ČR