Interakce rostlin a jejich opylovačů představujeme jako méně idylické vztahy, než obvykle uvádějí učebnice. Důraz klademe na investice obou partnerů, včetně jejich časté asymetrie a vybraných komplikovanějších příkladů. Zaměřujeme se také na vznik a koevoluci těchto vztahů a na obecnou specializaci a generalizaci těchto interakcí v polinačních sítích.
Text Biologické olympiády 2007/2008 k tématu mutualismu, tedy i opylování, je volně ke stažení jako pdf soubor na adrese:
Další materiály k výuce najdete v přílohách níže v pdf souborech jako samostatné přílohy.
Přehled literatury k dílčím tématům najdete níže v pdf příloze.
-
Rekonstrukce opylování nahosemenných rostlin ve středních druhohorách (před 105 miliony let) srpicemi (Mecoptera), které se svým dlouhým sosákem snažily dostat ke sladké tekutině ukryté hluboko v samičích šišticích. Semenná kapradina rodu Caytonia. Orig M. Parrish
-
Rekonstrukce opylování nahosemenných rostlin ve středních druhohorách (před 105 miliony let) srpicemi (Mecoptera), které se svým dlouhým sosákem snažily dostat ke sladké tekutině ukryté hluboko v samičích šišticích. Jehličnan rodu Alvinia. Orig M. Parrish
-
Fosilní srpice Lichnomesopsyche gloriae (Mesopsychidae) ze střední jury (před 165 miliony let) nalezená v severovýchodní Číně. Foto C. Labandeira
-
Způsoby přenosu pylu. Orig. J. Jersáková a R. Tropek
-
Třásněnky druhu Cycadothrips chadwicki odnášející pyl ze samčí šištice australského cykasu Macrozamia lucida. Aby se třásněnky přesunuly na samičí šištice, samčí šištice se zahřeje až na 40 °C a silně voní po monoterpenu myrcenu. Na spodní straně mikrosporofylů vidíme pylové váčky. Foto I. Terry
-
Darwinův model koevolučního závodu (A), který předpokládá postupné prodlužování sosáku opylovače i ostruhy s nektarem, a model výměny opylovače (B), kde se délka ostruhy přizpůsobuje novému opylovači s delším sosákem skokově. Orig. R. Bošková, upraveno podle: J. B. Whittall a S. A. Hodges (2007
-
Madagaskarská orchidej Angraecum sesquipedale s ostruhou dlouhou 30 cm, opylovaná místním poddruhem lišaje Morganova (Xanthopan morganii praedicta). Foto L. T. Wasserthal
-
Krtičníkovitá rostlina Zaluzianskya microsiphon (Scrophulariaceae) a její opylovač moucha Prosoeca ganglbaueri. Foto: B. Anderson a S. D. Johnson
-
Geografická variabilita v hloubce korunní trubky krtičníkovité rostliny Zaluzianskya microsiphon (Scrophulariaceae) úzce koreluje s délkou sosáku mouchy Prosoeca ganglbaueri. Délka obou znaků se mezi jednotlivými populacemi liší. Orig. a foto: B. Anderson a S. D. Johnson
-
Travařík Upiga virescens při aktivním přenosu pylu na bliznu kaktusu rodu Pachycereus Foto J. N. Holland
-
Zvětšenina zadečkového (abdominálního) štětečku travaříka Upiga virescens, tvořená specializovanými šupinami a sloužící k přenosu pylu. Foto J. N. Holland
-
Skvrničník rodu Tegeticula aktivně přenáší pyl na bliznu juky (Yucca sp.) pomocí prodloužených makadel (palpů). Foto R. A. Klips
-
Sameček pískorypky černolesklé (Andrena nigroaenea) při pokusu o kopulaci s květem tořiče pavoukonosného (Ophrys sphegodes). Na čele pískorypky jsou vidět přilepené pylové balíčky tořiče – brylky. Foto H. F. Paulus
-
Schéma představuje tři polinační syndromy, u nichž geneticky nepříbuzné taxony rostlin vykazují podobnost květních signálů (barvy, vůně, hloubky květu atd.). Fylogenetické vztahy různých druhů jsou naznačeny ve spodní části obr. Opylování kolibříky, zleva doprava: povijnice dlanitolistá (Ipomoea quamoclit), orlíček kanadský (Aquilegia canadensis), petúnie Petunia exserta; opylování včelami: povijnice pomořská (I. pes-caprae), orlíček A. brevistyla, petúnie P. integrifolia; opylování nočními motýly: povijnice I. alba, orlíček A. coerulea var. ochroleuca, petúnie P. axillaris. Con – svlačcovité (Convolvulaceae), Ran – pryskyřníkovité (Ranunculaceae), Sol – lilkovité (Solanaceae). Orig. J. Jersáková, upraveno podle: F. P. Schiestl a S. D. Johnson (2013)
-
Vizualizace skutečné polinační sítě mezi rostlinami a pestřenkami na louce u Českého Krumlova. Druhy pestřenek jsou zobrazeny v horním řádku jako modré obdélníky, šířka obdélníků je úměrná počtu pozorovaných jedinců. Rostliny jsou zobrazeny v doln& iacute;m řádku jako zelené obdélníky, jejichž šířka je úměrná počtu navštívených květů. Šířka spojovacích čar je úměrná počtu interakcí pozorovaných pro daný pár. Nejhojnější druhy jsou uvedeny jménem. Orig. Klečka a kol. (2018)
