Praví paraziti (protista, helminti a členovci) tvoří významnou složku biodiverzity na Zemi. Kromě těchto tří klasických jednotek musíme mezi parazity zahrnout i několik dalších nesmírmě početných skupin organismů, jako jsou všechny viry, některé (eu)bakterie, všechen herbivorní hmyz, parazitoidy a epibionty. V určitých ohledech by parazitologie měla být dominantním oborem biologie, protože k parazitům (sensu lato) beze vší pochyb patří většina druhů na naší planetě. Paraziti nejsou pasivními obyvateli dalších druhů, tvoří součást dynamického systému – symbiózy, dlouhodobého těsného vztahu mezi dvěma či více biologickými druhy. V takových biologických interakcích (mutualistických, komenzálních či parazitických) vede ztráta jednoho druhu k vyhynutí jiného (tedy koextenkci). Třebaže parazitických druhů je nespočet, mnohé z nich vyhynuly nebo se staly kriticky ohroženými. Naskýtá se tak otázka, zda by alespoň v některých případech, kdy je to možné, neměli být s hostitelem chráněni jeho symbionti, a to včetně komenzálů a parazitů.
The true parasites (protists, helminths and arthropods) represent a significant component of Earth’s biodiversity. However, in addition to these classical three units, it is necessary to include also several other extremely numerous groups of organisms, as all viruses, some (eu)bacteria, all herbivorous insect, parasitoids and epibionts. Parasitology, in some aspects, should be a predominant field in biology because parasites (sensu lato) represent, without any discussion, the majority of species in this planet. Parasites are not passive inhabitants of other species; they are part of a dynamic system – symbiosis, a close long-term interaction between two or more biological species. In such biological interactions (mutualistic, commensalistic, or parasitic), the loss of one species results into the extinction of another (co-extinction). We argue that wildlife parasites should be considered meaningful conservation targets no less relevant than their hosts.
