Apostasioideae jsou nejmenší, vývojově nejpůvodnější a současně nejméně prozkoumanou podčeledí vstavačovitých (Orchidaceae). Vyskytují se ve dvou rodech a 17 druzích v podrostu tropických lesů v jihovýchodní Asii. Od ostatních orchidejí se liší mj. specifickou květní morfologii a pylovými zrny nespojenými v brylky. Studium jaderného genomu ukázalo, že Apostasioideae mají jedny z nejmenších genomů mezi orchidejemi a jejich DNA je velice bohatá na adenin a thymin. Skupina je mimo svoji domovinu prakticky nepěstovatelná a chybí proto i ve velkých specializovaných sbírkách.
Seznam použité a v článku citované literatury:
Górniak, M., Paun, O., Chase, M.W. 2010. Phylogenetic relationships within Orchidaceae based on a low-copy nuclear coding gene, Xdh: congruence with organellar and nuclearribosomal DNA results. Molecular Phylogenetics and Evolution 56: 784–795.
Kristiansen, K. A., Rasmussen, F.N., Rasmussen, H.N.. 2001. Seedlings of Neuwiedia (Orchidaceae subfamily Apostasioideae) have typical orchidaceous mycotrophic protocorms. American Journal of Botany 88: 956 – 959 .
Pridgeon, A.M., Cribb, P.J., Chase, M.W., Rasmussen, F.N. 1999. Genera Orchidacearum Vol.1, Oxford U. Press.
Stern, W. L., Warcup, J.H. 1994 . Root tubercles in apostasiad orchids. American Journal of Botany 81: 1571 – 1575
Apostasioideae is the smallest, least specialized orchid subfamily, which is still largely unexplored. It encompasses 17 terrestrial species in two genera native to tropical rain forests of SE Asia. They differ from other orchids in their unique floral morphology and pollen shed in monads. Our flow cytometric analyses showed that apostasioids possess very small genomes with a considerable proportion of adenine and thymine. The lack of information stems at least partly from their extremely difficult cultivation outside native areas.
-
Souměrné květy rodu Neuwiedia mají pysk tvarově odlišený od zbylých okvětních lístků a ani ve vrcholné fázi kvetení se plně neotevírají. V průběhu svého vývoje květy prodělávají tzv. resupinaci neboli otočení o 180°, díky čemuž se pysk dostává z původně horní do spodní pozice. Na snímku N. zollingeri var. javanica z Bornea. Foto J. Jumian
-
Apostasia wallichii – nejrozšířenější zástupce celé podčeledi a jediný druh rostoucí v Austrálii, v oblasti Queenslandu. Žluté, téměř pravidelné květy jsou 0,8–1,2 cm velké a vzdáleně připomínají např. květ rajčete. Foto A. Lamb
-
Bohaté porosty, jako v tomto případě druhu N. zollingeri var. javanica v přírodní rezervaci Hon Ba v jižním Vietnamu, se v přírodě vidí velice zřídka. Vyobrazené rostliny zarůstají písčitý náplav menšího potoka s vysokou hladinou spodní vody. Foto J. Ponert
-
Morfologickou zvláštností zástupců podčeledi Apostasioideae jsou silné adventivní kořeny, které rostlinu „drží“ nad úrovní půdy. Na obr. N. zollingeri var. javanica z přírodní rezervace Hon Ba v jižním Vietnamu. Foto J. Ponert
-
Výrazně dužnaté tobolky N. zollingeri var. javanica jsou jedlé, jejich chuť však není valná. Foto J. Ponert
-
Zástupci Apostasioideae se vyznačují poměrně vysokými počty chromozomů. Dosud nejvyšší (2n = ca 144) byl zjištěn u druhu N. singapureana. Foto Z.-J. Liu
-
Příčný řez tobolkou N. zollingeri var. javanica. Černá semena mají tvrdé osemení a nápadně se liší od velice drobných semen s průhledným osemením jiných orchidejí. Foto J. Ponert
-
Evoluční vztahy mezi jednotlivými podčeleděmi vstavačovitých (čeleď Orchidaceae) a dalšími čeleděmi z řádu chřestotvarých (Asparagales). Čísla za jménem taxonu udávají přibližné počty v současnosti rozeznávaných rodů a druhů. Pro jednotlivé skupiny je zobrazen celkový rozsah a průměrné velikosti jaderného genomu nereplikovaných vegetativních buněk (tzv. 2C-hodnoty). Rozsahy jsou uvedeny standardním způsobem používaným v cytotaxonomických pracích – graficky úsečkami i v přesných číselných hodnotách hmotnosti v pikogramech DNA. Orig. J. Ponert
-
Přirozený areál zástupců podčeledi Apostasioideae (zeleně). Upraveno podle: A. M. Pridgeon a kol. (1999)