Věřím, že věda to dokáže

Viliam Kolivoška má na dlani Petriho misku a v ní drobné tyčinky, které vypadají jako tuha. Ve skutečnosti jsou to elektrody a dovedou přeměnit oxid uhličitý na jiné látky, třeba paliva či syntetické chemikálie. Ve větším měřítku by elektrochemická metoda jednou mohla CO2, který je skleníkovým plynem, odstraňovat ze vzduchu. "Oxid uhličitý je přirozenou součástí atmosféry, ale my svou aktivitou jeho koncentraci zvyšujeme. Čím více ho je, tím více se planeta otepluje," vysvětluje čtyřiatřicetiletý vědec z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, který v červnu dostal prestižní Wichterleho prémii pro mladé vědce.

Metodu, jak odstranit oxid uhličitý, které se Kolivoška věnuje, se snaží zdokonalit řada vědců po celém světě. Zatím není příliš využitelná v praxi. Zádrhelem například je, že je k ní potřeba elektrická energie. "Bylo by dobré ji vyrobit z alternativního zdroje, třeba ze slunce. Vychytávat z atmosféry CO2 pomocí elektřiny, která se vyrobila v uhelné elektrárně, nemá smysl," říká vědec s tím, že právě spalování uhlí k vyšším koncentracím oxidu uhličitého citelně přispívá.

Mladý vědec přiznává, že má z dalšího vývoje na planetě obavy. Zneklidňují ho závaly odpadků v Africe nebo Asii, šedivé nebe v Číně, ale i změny, které pociťuje na vlastní kůži. "Ještě před 25 lety byla čtyři roční období. Dnes už máme v podstatě jen léto a zimu. A v prosinci je 10 stupňů," stěžuje si. Navzdory tomu má však podle něj řada lidí pocit, že se jich změny netýkají, protože v Evropě je ještě čisto. "Jen sem tam je někde spalovna či skládka," podotýká.

Lidstvo v době klimatických změn Kolivoška přirovnává k šikanovanému žákovi, který má tři možnosti: změnit školu, šikanu tolerovat, nebo proti ní bojovat. Odchod z planety nepřichází v úvahu a toleranci si vědec dovede představit jen tak, že až bude v Evropě běžně 40 stupňů, vyměníme kalhoty za kraťasy. "V mírném pásmu to asi až tak zlé nebude, ale jinde to schytají víc," říká. Proto je podle něj potřeba s klimatickou změnou bojovat - ať už výzkumem a zdokonalováním technologií, nebo vysazováním stromů, které pohlcují CO2.

Rodák ze Slovenska se snaží k emisím oxidu uhličitého přispívat co nejméně. Rozhodl se nemít auto a do 20 kilometrů vzdáleného zaměstnání jezdí autobusem nebo na kole. Létá sporadicky. Třídí odpad a omezil svou spotřebu masa a plastů. Je přesvědčen, že lidem by další produkci CO2 měli znepříjemňovat politici, třeba přenastavením daňového systému.

Kolivoška ale považuje za nepravděpodobné, že by se změna životního stylu stala masovou záležitostí. "Nemyslím si, že lidé budou ochotní v rozumném časovém intervalu přehodnotit své návyky. Často vyhrává prachobyčejná lidská lenost a neochota trochu se zamyslet. Věřím ale tomu, že věda klimatickou změnu zpomalit dokáže."

Celý článek zde