Tato práce se věnuje pojmu evidence v textech J. A. Komenského. Není však úzce koncipovanou studií k dějinám pojmu, usiluje naopak o představení širokých kulturních podmínek, jež umožnily jeho konjunkturu. Nástup kategorie evidence chápe jako znak kulturní konstelace, v níž se protnuly hluboké gnozeologické transformace s nebývalým rozmachem literární kultury. Již svou etymologií odkazovala k vidění jako základnímu gnozeologickému principu, a konvenovala tak s raně novověkou favorizací empirie a autopsie, současně však zůstávala klasickou rétorickou kategorií, s jejíž pomocí mohl autor vizuální vjem efektivně sugerovat. Jednotlivé kapitoly zkoumající zdroje, nástroje a formy evidence vysvětlují, jak s pojmem v daných podmínkách pracoval Komenský. Ukazují, že evidenci vnímal nejen jako kategorii epistemologickou, nýbrž také textovou, a že ji užíval současně jako jeden z autoreferenčních nástrojů, s jejichž pomocí vymezoval svou pozici v silně diferencovaném a konkurenčním raně novověkém učeneckém prostředí.
Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku © 2014–2019