Některá témata mohou působit na první pohled jako marginální a nehodná akademického zájmu. Kouzlo sociologie však spočívá v tom, že dokáže problematizovat zdánlivě nedůležité rysy věcí a fenoménů, se kterými se v každodenním životě setkáváme, a přemýšlet nad nezamýšlenými důsledky, které s sebou přináší. Co tak může říct sociologie například o genderových aspektech dětských hraček? Více prozrazuje sociolog Zdeněk Sloboda, který přijal pozvání do DVTV k aktuálnímu počinu společnosti Mattel, tvůrce panenky Barbie. Ta nyní přichází s genderově neutrální panenkou.
Mattel přišel s novou řadou panenek nazvanou Creatable World, jejíž myšlenkou jsou upravitelné, androgynní panenky. „Barbie a Ken zůstanou stále, té společnosti se ale snižují tržby, co se týká značky Barbie, takže se nejspíš jedná o trend, ze kterého logicky vyhodnotili, že je třeba udělat nějakou inovaci,“ vysvětluje v rozhovoru Sloboda. Podle něj je pravděpodobné, že ačkoliv se kulturní požadavky na krásu žen příliš nemění, panenka Barbie je v dnešní době příliš úzkoprofilová. „Svět směřuje k tomu, že by měla existovat větší variabilita či diverzita nabídky pro děti, rodiče nejspíš proto stále méně sahají po těchto panenkách,“ doplňuje.
Upravitelná panenka nemá podle Slobody nahradit ty dosavadní, jen rozšiřuje možnosti pro ty rodiče, kteří nechtějí sahat po genderově zatížených hračkách, jako jsou růžové kuchyňky pro dívky a autíčka pro chlapce. „I v Česku jsou určitě rodiče a děti, kteří chtějí mít kreativitu i s genderovými identitami i u panenenek. Hodně chlapců si hraje s panenkami, stříhá jim vlasy nebo dělá culíky a obléká je, protože kreativita u dětí existuje už od poměrně nízkého věku. To, že se toto během dospívání snažíme směřovat – často automaticky, jak jsme zvyklí z naší kultury – k tomu, aby kluci dělali ,klučičí' a holky ,holčičí' věci, je věc druhá. Svět se trochu mění a variabilita mužských a ženských rolí je větší, takže proč by nemohla být kreativita u mladších dětí,“ popisuje Sloboda pravděpodobné motivy společnosti Mattel a pokračuje: „Děti neustále vyjadřují svoji osobnost. Všichni rodiče vědí, že výchova je neustálé stanovování hranic a vyjednávání, protože děti stále zkoušejí, co všechno si mohou dovolit v tom, co chtějí nebo by chtěly dělat. To existovalo vždy. Děti jsou schopné si hračky přetvářet.“
Zvláště dívky, které nemají potřebu směřovat k automatickému vysoce femininnímu vzoru, mají mít v případě nové panenky možnost zvolit vlastní vyjádření. Ačkoliv prošla původní panenka Barbie poměrně značným vývojem, zejména v době vzniku v 50. a 60. letech byly obrazy, které Barbie následovala, významnými a následovanými vzory. Barbie tedy pomohla kulturní představě o ženství, která stále existuje. Jsou ale také děti, jenž tyto představy nesplňují a nikdy splňovat nebudou. „Děti, které mají pocit, že nejsou ve veřejném prostoru zastoupeny, se často uzavírají do sebe nebo cítí nepřijetí. Když například rodiče nechápou nějakou genderovou nekonformitu, tak pokud mají děti vzor v mediálním prostoru, cítí se daleko lépe a snáze si budují svoji identitu, protože si ji nemusí s nikým neustále vyvzdorovávat,“ vysvětluje Sloboda.
Potřebujeme genderově neutrální hračky? Mohou hračky bourat genderové stereotypy? Podle Slobody mají zažité představy o ženských a mužských rolích velkou setrvačnost, sotva lze ale mluvit o bourání stereotypů prostřednictvím hraček: „Ať tu stereotypy o ženách a o mužích jsou, ale ať se k nim přidávají nějaké další. Ve chvíli, kdy jich bude hodně, tak pozbudou charakter stereotypů a budou zbourány, různorodost a rozmanitost je ale velmi důležitá, protože je ve společnosti přítomná. Klíčem je dávat dětem na výběr. Děti jsou už od nízkého kreativní a mají svoji vlastní agendu, záměr. Vyberou si tedy samy, co je pro ně nejzajímavější. Jejich vkus se zároveň mění.“
O směřování dětí k určitým volbám povolání, sportů či jiných aktivit rovněž nerozhodují jen rodiče, ale záleží to také na širším sociálním okolí. Co by měli rodiče dělat? „Rodiče by se neměli zhrozit, když si jejich chlapeček vezme takzvaně holčičí věci nebo když si vezme holčička takzvaně klučičí věci, a dělat z toho nějaké větší závěry. Měli by jim to umožnit a vytvořit jim prostor, aby dítě tvořilo,“ dodává Sloboda.
Facebook
Twitter
Tweets by Sociologicky
Newsletter