Další Rostlina s příběhem nebude pojednávat o rostlině samotné, ale poukáže na jeden typ pozoruhodného soužití rostlin s hmyzem. Řeč však nebude o notoricky známých opylovačích, ale o jiném vztahu rostlin s hmyzem – jak někteří zástupci hmyzu donutí rostlinu vytvořit hálku. 

Mnozí z vás pěstují nějaký druh fíkovníku (známého spíše pod svým latinským názvem Ficus) jako pokojovou rostlinu. Některé druhy však ve své domovině, jíž jsou subtropické a tropické oblasti, dosahují úctyhodných velikostí, že by se nevešly ani do toho největšího bytu. Jsou to totiž dřeviny s jednoduchými listy. Mezi fíkovníky najdeme z botanického hlediska řadu zajímavých fenoménů. Už samotné kvetení fíkovníků stojí za zmínku – malé květy jsou uspořádány ve specializovaném dužnatém květenství. Z tohoto květenství se posléze vyvíjí plod, běžně známý jako fík.

Mnozí jste jej potkali při procházce v přírodě, rostoucí třeba někde u cesty, jiní jej můžete znát jako zahradní plevel. Z pohledu rostlinných molekulárních biologů se však jedná o slavnou modelovou rostlinu. Když napovíme, že má malé bílé květy a patří do čeledi brukvovitých, víte už, o které rostlině je řeč?

O tasemnici nebo jiných parazitických živočiších slyšel snad každý. Jenže i v říši rostlin se setkáme se druhy, které ve svůj prospěch užívají jiné druhy organizmů (například rostlin), můžeme je tedy označit jako parazitické rostliny.

Smrk ztepilý (Picea abies) je jehličnatý strom, který náleží do skupiny nahosemenných rostlin. Vývoj zárodků (tj. embryogeneze) není u jehličnanů zdaleka tak podrobně prozkoumán jako embryogeneze rostlin krytosemenných, obzvláště dvouděložné modelové rostliny huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana). Jedním z důvodů je i nesnadnost průběžného sběru vzorků (tedy zrajících šišek) z korun těchto lesních velikánů.

Brambory zná snad každý. Tato plodina z čeledi lilkovitých pochází z podhorských oblastí And rozkládajících se na území dnešního Peru. Vzhledem k tomu, že se v místních horách nedařilo kukuřici, bylo v dávných dobách pro místní obyvatele pěstování brambor životně důležité. Kromě konzumace hlíz sloužily brambory k přípravě alkoholického nápoje chacha, který vzdáleně připomíná pivo.

Čepenka odstálá (Physcomitrella patens) je drobný, v přírodě vzácný druh mechu, který je domovem v mírném pásmu. Tento mech obývá laboratoře celého světa už přinejmenším třicet let a stal se oblíbenou modelovou rostlinou rostlinných biologů. 

Tentokrát se z povídání o teplomilných exotických rostlinách přesuneme do severské krajiny. V místních jehličnatých lesích, které vypadají snad až pohádkově, roste celá řada mechů a lišejníků. Na detailním obrázku je (kromě mechu) vidět lišejník rodu dutohlávka. Jenže lišejníky jsou zajímavé nejen ze svého estetického hlediska, ale také z pohledu fyziologického.

O Vánoce mnoho lidí konzumuje vyjma exotických plodů notoricky známé mandarinky nebo pomeranče. Prosincová rostlina s příběhem se však zaměří na další, méně známý druh citrusů. Podobně jako dva výše zmiňované druhy citrusů má i tento plod oranžovou slupku a dužninu, je však mnohem menší (dosahuje velikosti 2-4 cm) a oválnější než pomeranče a mandarinky. Tyto plody se obvykle konzumují nebo zpracovávají se slupkou, protože právě ona nese typickou nasládlou chuť kumquatu, přičemž dužnina chutná nahořkle. Už Vás napadá, o jakém citrusu je řeč?

Mandloň obecná je opadavý strom, který pochází ze Středního Východu a jižní Asie. Vzhledově nejvíce připomíná broskvoň, a to ne náhodou, obě rostliny jsou totiž poměrně blízce příbuzné. Mandloň bývá pěstována pro svá semena, která jsou známa jako mandle. Ačkoliv mandle řadíme mezi ořechy, z botanického hlediska se o oříšek nejedná. Plodem mandloně je peckovice, tedy stejný typ plodu, se kterým se setkáme například u třešně, meruňky nebo švestky. Samotná nevyloupnutá mandle je pak peckou, dužnatý obal při zrání mandlí vysychá a postupně praská. Zralé mandle se tak mohou vcelku snadno svého obalu zbavit.