Monografická studie se soutředí na čtyři různé aspekty zkoumaného fenoménu. Obsahem první kapitoly je generační porovnání různorodých reflexí dobové evropské historiografie v recenzích publikovaných v českých historických časopisech. V další kapitole autorka sleduje zahraniční studijní cesty nastupující generace badatelů. Třetí část pojednává o překladech odborných textů, které přinesly metodické obohacení české historiografie. Cílem závěrečné syntetizující kapitoly je dokázat, že právě snaha české akademické komunity obstát v evropském kontextu, vedla ke kvalitativnímu růstu oboru, který znamenal nejen zpřesnění metodiky výzkumu, ale i vznik a metodické vymezení nových disciplín, například dějin umění, nebo, v kontextu diskutované monografie, emancipace literární historie.
Previous
Next
Proč dnes číst Krolopa?
MIREK NĚMEC
Výbor z textů českoněmeckého literárního historika Kurta Krolopa (1930–2016), jenž nedávno vyšel v českém...
Endre Bojtár (1940–2018)
TAMÁS BERKES
Uzavřela se životní dráha jednoho mimořádně významného maďarského vědce, bohemisty, slavisty a baltisty, jenž...
Mezinárodní vědecká konference Jak psát transkulturní literární dějiny?
VÁCLAV MAIDL
Ve dnech 15. a 16. listopadu 2018 se v pořádajícím Ústavu pro českou literaturu AV ČR konala vědecká...