Specifické vztahy zdejších markomanských obyvatel k impériu lze označit za jistý druh politické závislosti. Hlavním nástrojem římské politiky vůči Germánům v celé Evropě byla diplomacie. Římané uzavírali s germánskými kmeny smlouvy, na jejichž základě ovlivňovali dle svých zájmů situaci na jejich území.

Důsledky této římské strategie ukazuje příklad Cherusků. Ti přišli díky zásahům římské diplomacie za pouhých třicet let o všechny významné muže. Jejich poslední vůdce Italicus, synovec slavného vojevůdce Arminia, byl vychován v Římě. Císař Claudius ho posléze, již jako věrného římského občana, dosadil za vládce vlastnímu kmeni.

Loajální kmenové vůdce Římané náležitě odměňovali. Takto detailní podpisy z našeho území sice neznáme, nicméně mince s nápisem REX QUADIS DATUS Kvádům byl dosazen král, ražené kolem poloviny druhého století našeho letopočtu císařem Antoninem Piem, svědčí o intenzivních zásazích římské politiky do vnitrogermánských poměrů ve středním Podunají.

Kontakty germánské elity s římskými politickými kruhy ukazuje též nápadný příliv římských luxusních výrobků, zejména kovových a skleněných nádob, jejichž celé soubory jsou zjišťovány v bohatých hrobech germánské šlechty. Z úseku severně od středního Dunaje, mezi Vindobonou a Carnuntem, je známe především z Vysoké a Zohoru na slovenské straně dolního toku Moravy. Řada dalších významných hrobových nálezů pochází ovšem i z jihomoravské oblasti, například katastrů obcí Ladná, Blučina, Mušov-Prostřední hon, Mikulov a dalších.

Šíři kontaktů mezi Germány a Římem ilustruje také rozmach obchodu, provozovaného jak obchodníky, tak i běžnou směnou přes hranice. Rozsah a množství římských výrobků, které proudily do Germánie, byl obrovský. Jeho doklady nacházíme v hrobech na rozsáhlém území sahajícím od dnešního Holandska až po roviny kolem řek Dněpru i Donu.

Do hrobů byly ukládány stříbrné i bronzové nádoby, skleněné zboží, keramika, spony, zbraně a mince. Látky a potraviny, se kterými se rovněž hojně obchodovalo, se nedochovaly. Jakým způsobem Germáni tyto předměty získali, není vždy jasné. Mohlo jít o kořist, žold, diplomatický dar či úplatek nebo přímo zboží.

Obchodní vztahy lze v archeologickém materiálu sledovat především u té kategorie nálezů, kde lze vyloučit dary, kořist a podobně, a kde intenzita cizího zboží je největší. To je především římsko-provinciální keramické zboží.

Jemná na kruhu točená keramika je zastoupena na všech germánských sídlištích druhého až třetího století (tvoří zhruba pět až patnáct procent všech keramických nálezů). Nejoblíbenější byly džbány a misky, v menším množství je zastoupena luxusní keramika terra sigillata.

Většinu svých obchodů uzavírali římští a germánští kupci v obchodních střediscích. Díky písemným pramenům známe jména a osudy některých obchodníků, kteří v germánském prostředí působili, podrobněji.

Za vlády císaře Nera cestoval jistý římský jezdec do Pobaltí a přivezl do Říma velké množství jantaru. V Podunají působil i obchodník Quintus Atilius Primus, původně důstojník a překladatel římské armády, jehož náhrobek byl nalezen na Slovensku.

Méně známe produkty, které prodávali Germáni Římanům. Zprávy uvádějí zejména kůže, kožešiny, maso, husí peří, zemědělské výrobky a jantar. Trvalý zájem římských zákazníků přitahovaly také trhy s otroky.

Na snímku z archivu Archeologického ústavu Akademie věd České republiky je fragment džbánu vyrobeného v provincii Panonnia z germánského sídliště v Pasohlávkách.

BALÁZS KOMORÓCZY

Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky, detašované pracoviště Dolní Dunajovice