Vývoj v tomto období plynule navazuje na závěr předcházejícího období konce neolitu (4500 – 3500 let před naším letopočtem), kdy úrodné oblasti celého středního Podunají obývaly populace, které zdobily svoji keramiku pestrými malovanými vzory a stavěly monumentální kruhové stavby ohrazené příkopy – tzv. rondely. Jedním z nejvýznamnějších technologických rysů doby staršího eneolitu jsou počátky metalurgie mědi, jež předznamenává stále sílící význam využití kovů v hospodářství pravěkých populací.

V pojednávaném časovém úseku se na území jižní Moravy etablovala zejména tzv. kultura nálevkovitých pohárů. Podobně jako v případě řady dalších pravěkých kultur byl její název archeology odvozen od charakteristických keramických tvarů se široce rozevřeným hrdlem. Kromě České republiky se památky této kultury nacházejí od Holandska po Ukrajinu a od Skandinávie po Dunaj, což ilustruje úroveň komunikace a mobility i v takto hluboké minulosti lidstva.

Na nožce

Na Břeclavsku jsou dokumentovány zejména zemědělské osady kultury nálevkovitých pohárů (Pohořelice, Mušov, Lovčičky) situované na úrodných polohách podél vodních toků, avšak nalezen byl například také hromadný sklad (tzv. depot) velkého množství keramických nádob u Božic. Kromě běžných kalichovitě rozevřených pohárů obsahoval také amforovité tvary či pohár na nožce.

Obdobné nálezy bývají často považovány za doklad votivních rituálů. Své mrtvé pochovávali na mohylových pohřebištích, kde se vyskytují také skupinové mohylové hrobky, některé dokonce s kamennou konstrukcí. Z Moravy jsou známa také výšinná sídliště této kultury, doplněná často o opevňovací struktury (Starý Zámek u Jevišovic, Rmíz u Laškova). Kromě četných nálezů keramických nádob a jejich fragmentů se nám dochovávají další artefakty z trvanlivých materiálů, jakými jsou různé sekeromlaty z broušeného kamene či kosti.

Kromě kultury nálevkovitých pohárů v tomto období archeologové na jižní Moravě evidují ojedinělý kulturní fenomén souhrnně označovaný jako skupina Retz-Křepice-Bajč podle tří významných lokalit v Dolním Rakousku, na Moravě a jihozápadním Slovensku, kde byla tato skupina poprvé rozpoznána. Nachází se však také v Maďarsku, bývalé Jugoslávii a Rumunsku.

Identifikována je pouze na základě velmi výrazné keramiky zdobené pomocí řad a různých sestav vpichů, které byly pro zvýraznění vizuálního efektu vyplněny bílou hmotou. Archeologové ve střední Evropě doposud nenalezli samostatné sídliště s tímto druhem keramiky a její nálezy pocházejí pouze z kontextu jiných kultur. Důvody a význam její přítomností na našem území není v současnosti uspokojivě objasněn.

V současnosti existuje celá řada teorií o jejím původu a významu. Jedna z nich například spatřuje v dokladech této výrazné skupiny památek šíření prvních technologií metalurgie mědi, neboť její doklady se právě v prvotních oblastech metalurgie pravěku na území Evropy vyskytují.

MAREK VLACH (Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky Brno, detašované pracoviště Dolní Dunajovice)