ŽIVA

Kapesní průvodce světem mikroskopů

Zcela univerzální mikroskop bohužel neexistuje. V případě, že jsou použité metody založeny na podobném principu, však nebývá problém zobrazení téhož vzorku operativně pozměnit dle potřeby. Většinou je však nezbytné přizpůsobit požadavkům na výstup už samotný odběr a zpracování vzorku, které se u různých zobrazovacích metod často značně liší.

Ukázková videa ilustrující různé techniky mikroskopického zobrazení najdete níže pod galerií obrázků.

Obrazové přílohy

• Leeuwenhoekův mikroskop se skládá z čočky zasazené do otvoru v těle mikroskopu. Preparát je upevněn v držáku, který je součástí systému závitových tyčinek umožňujících stranový posun preparátu, ale i zaostřování jeho přibližováním nebo oddalováním. Foto: Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití
  
• Anatomie mikroskopu: 1 – okuláry s možností přizpůsobení jejich vzájemné pozice vzdálenosti očí pozorovatele; 2 – objektivy na otočném zařízení umožňující jejich pohodlné střídání; 3 – stolek, na nějž se do kovového držáku upíná podložní sklíčko s pozorovaným preparátem; 4 – kondenzor, jehož součástí je i kondenzorová (aperturní) clona využívaná k regulaci kontrastu. Ze spodní strany je kondenzor přizpůsobený k možnému upevnění přídavného zařízení pro fázový kontrast nebo temné pole. Na opačné straně mikroskopu (není zobrazeno) se nachází šroub, umožňující vertikální pohyb kondenzoru v optické soustavě pro nastavení Köhlerova osvětlení; 5 – Polní irisová clona vymezující průměr světelného toku šířícího se od zdroje světla (6); 7 – šrouby pro křížový posun preparátu po preparátovém stolku; 8 – velký makrošroub pro zběžné ostření a malý mikrošroub pro jemné doostřování; 9 – regulace intenzity osvětlení; 10 – zapínání zdroje světla; 11 – tělo mikroskopu nesoucí výše jmenované součásti a ukrývající navíc i osvětlovací a regulační elektroniku. Foto J. Bulantová
  
• Jedno z možných konstrukčních řešení profesionálního stínítka s držákem pro vyvolání efektu temného pole u základních školních mikroskopů. Plochá destička s neprůhledným středovým terčíkem je vložena do držáku a společně jsou obě součásti zacvaknuty zespodu do kondenzoru. Efekt se dostaví po otevření kondenzorové clony a správném vertikálním nastavení kondenzoru. Foto J. Bulantová
  
• Mince umístěná na zdroji světla k dosažení efektu temného pole. Používá se obvykle u mikroskopů, jejichž kondenzor neumožňuje upevnění stínítka. Vertikálním posunem kondenzoru (pokud je možný) a volbou správného průměru mince však lze u většiny mikroskopů docílit podobného, i když často ne tak efektního optického jevu jako v případě komerčně dodávaných clon. Foto J. Bulantová
  
• Schéma vybavení mikroskopu pro pozorování objektů v reliéfním kontrastu: nahoře modulátor s různou propustností pro světlo (0 %, 15 % a 100 %) umístěný v objektivu (většinou s označením RC), dole nástavec s asymetrickou štěrbinou umístěný v kondenzoru. Z archivu autorů
  
• Obrovský přínos konfokálních mikroskopů spočívá v jejich schopnosti snímat signál pouze z jediné roviny ostrosti bez rušivých vlivů rozostřených sousedních rovin. Složením nasnímaných rovin z různých úrovní osy z pak získáme prostorový model objektu. V tomto případě jím byla přední část těla larvy motolice Trichobilharzia regenti – cerkárie s fluorescenčně označenou svalovinou. Video složené z řezů na obr. najdete na webové stránce Živy. Foto J. Bulantová
  
• Pro zobrazení rozložení tegumentálních trnů na povrchu těla motolic je ideální využít skenovací elektronový mikroskop (SEM). Na snímku zástupce čeledi Echinostomatidae s množstvím trnů na břišní straně a s jednoduchým věncem trnů v „límci“ kolem ústní přísavky. SEM, dodatečně kolorováno. Foto J. Bulantová
  
• Pro zobrazení rozložení tegumentálních trnů na povrchu těla motolic je ideální využít skenovací elektronový mikroskop (SEM). Na snímku zástupce čeledi Echinostomatidae s množstvím trnů na břišní straně a s jednoduchým věncem trnů v „límci“ kolem ústní přísavky. SEM, dodatečně kolorováno. Foto J. Bulantová
  

Videa

Ukázková videa ilustrují různé techniky mikroskopického zobrazení.

Videosekvence seskládaná z jednotlivých optických řezů nasnímaných v konfokálním mikroskopu zachycuje přední část těla larvy motolice (cerkárie) Trichobilharzia regenti s fluorescenčně označenou svalovinou. Na povrchu je viditelná kompaktní vrstva okružní a podélné svaloviny, pod ní se nachází skupiny snopců šikmé svaloviny. Nejmohutnější svaly složitě uspořádaného hlavového orgánu odhalují až snímky z vnitřních vrstev zkoumaného parazita. Orig. J. Bulantová

Přední část těla larvy motolice (cerkárie) Trichobilharzia regenti zobrazená pomocí Nomarského konrastu, v němž lze měnit barevnost i plasticitu výsledného obrazu. Orig. J. Bulantová

Fázový kontrast je ideální pro pozorování drobných nebarevných objektů, v tomto případě pohybujících se měňavek Naegleria gruberi. Použitím této techniky lze dosáhnout tmavého pozadí s výraznými světelnými efekty okolo pozorovaného objektu a kontrastními konturami, umožňujícími rozlišit například jednotlivé organely (vakuoly, jádro, jadérko). Orig. J. Bulantová

Archiv článků pro pedagogy a studenty

© 2020 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.