Previous Next
Za Petrem Holmanem (17. 4. 1951 — 4. 8. 2019) MARTIN MACHOVEC Po krátké a těžké nemoci ve věku osmašedesáti let zemřel v pražské nemocnici v Motole významný český...
(Nejen) výtvarný básník Josef Šíma VERONIKA KOŠNAROVÁ Poté co nakladatelství Malvern v čele s Jakubem Hlaváčkem vydalo řadu individuálních publikací...
Reprezentace národa v dramatu PETER DEUTSCHMANN U příležitosti stého výročí založení Československa si autoři recenzované knihy stanovili jasný cíl:...

 

V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.

MARTIN MACHOVEC

Po krátké a těžké nemoci ve věku osmašedesáti let zemřel v pražské nemocnici v Motole významný český literární historik a editor PaedDr. Petr Holman.

VERONIKA KOŠNAROVÁ

Poté co nakladatelství Malvern v čele s Jakubem Hlaváčkem vydalo řadu individuálních publikací podepsaných jmény klíčových i spřátelených osobností spjatých s meziválečnou francouzskou parasurrealistickou skupinou Vysoká hra, přistoupilo k edičnímu projektu, který lze vnímat jako jisté vyvrcholení této dlouhodobé tendence. Jedná se o trilogii tří svazků vydaných v sjednocené grafické úpravě, navazující na typografii původní revue Le Grand Jeu, tedy časopiseckého orgánu zmíněné skupiny. Jako první vyšel v roce 2017 svazek přinášející kompletní český překlad tohoto periodika. Řada zahrnutých textů u nás byla publikována již dříve, a to v antologii Vysoká hra (Praha, Torst 1993), již — s použitím překladů Věry Linhartové (chystaných původně k vydání už na konci šedesátých let) — připravil ve spolupráci s Ladislavem Šerým Miloslav Topinka. Kompletní vydání listu Le Grand Jeu, zahrnující krom tří vydaných čísel i rekonstruované číslo čtvrté, má přesto svou nezpochybnitelnou hodnotu. O převod textů do češtiny dosud nepřeložených se postarali kromě shora jmenovaného Jakuba Hlaváčka Jiří Pelán a Jacques Joseph; na svazku se dále podílel — taktéž již jmenovaný — M. Topinka, jenž se spolu s J. Hlaváčkem a J. Josephem ujal redakce textů. Komplementárním pandánem k svazku prvnímu je svazek druhý, nazvaný Vysoká hra. Mýtus nenávratného (2018). Editoři J. Hlaváček a M. Topinka jej koncipovali jako výbor původních textů členů skupiny, publikovaných mimo časopiseckou platformu, a dále esejů a studií reflektujících činnost Vysoké hry; na závěr pak zařadili oddíl „Z korespondence“.

MARKÉTA KULHÁNKOVÁ

Publikace sestává z deseti studií a předkládá výsledky práce interdisciplinární sítě, sdružující pod záštitou německé vědecké grantové agentury (DFG) reprezentanty různých filologií zabývající se středověkou naratologií. Editory sborníku byli Eva von Contzenová, specialistka na anglickou středověkou literaturu z univerzity ve Freiburgu a vůdčí osobnost mladé generace německé historické naratologie (překlad její vlivné studie „Why We Need a Medieval Narratology: A Manifesto“ vychází v přítomném čísle České literatury; na podzim 2019 vyjde Handbuch Historische Narratologie, který editovala společně se Stefanem Tilgem), a Florian Kragl, profesor ústavu germanistiky a komparatistiky univerzity v Erlangen-Nürnberg.

PETER DEUTSCHMANN

U příležitosti stého výročí založení Československa si autoři recenzované knihy stanovili jasný cíl: doložit vztah mezi hrdiny dramat a hrdiny českých dějin. Tato snaha — zejména v kontextu současného divadla, které je již nějakou dobu označováno jako postdramatické — čímž je míněn zejména odklon od reprezentační funkce divadla — může vyznít poněkud anachronicky. Zřejmě proto autoři tuto snahu v úvodu odůvodňují a ospravedlňují. Toto nutkání ospravedlňovat se směřuje spíše k odborné divadelní a literárněvědné veřejnosti než k širšímu publiku, jež zpravidla nemá problémy se spojováním fiktivních literárních postav s reálnými historickými osobnostmi. Toto spojení může být často i zkratové, a právě proto může vyvolávat obzvláště intenzivní a dlouhotrvající diskuze, jak to dokládá příklad Josefa Švejka, nejznámějšího (anti)hrdiny české literatury. Autoři tedy nabádají k opatrnosti při nahlížení na literární postavy, které je třeba vnímat ve spojitosti s jejich žánrově podmíněnými funkcemi a nikoli jako odraz společenské reality, případně jako projev „národního charakteru“. Až po vnitřní, respektive žánrově specifické funkci té které postavy vyvstává otázka, nakolik jsou v díle případně v postavě hrdiny ztvárněny kolize, které jsou pro společnost relevantní (viz s. 6).

BARBORA ČIHÁKOVÁ

V edici Scholares (řídí Vladimír Pistorius a Petr A. Bílek) vyšla jako sedmapadesátý svazek vzájemná korespondence Jana Zahradníčka a Františka Hrubína: Ve znamení „jadis“… edičně připravená Janem Wiendlem a Zdenou Wiendlovou.