Z médií
Vydáno: 18. 2. 2020

Stachová: „Sociální vědy mohou pomoci rozkrýt složitý vztah mezi krajinou a společností“

Socioložka Jana Stachová z oddělení Lokálních a regionálních studií se v komentáři na serveru Ekolist.cz věnuje vztahu člověka a krajiny, přičemž zdůrazňuje spojitost sociálních věd s přírodou.

Ilustrace: Rudy a Peter Skitterians / Pixabay.com

Ve článku Stachová upozorňuje na složitost pojmu krajiny, protože na ni každý vědní obor nahlíží svým vlastním způsobem, přičemž se nepochybně jedná o interdisciplinární téma. „Sociální vědy mohou pomoci rozkrýt složitý vztah mezi krajinou a společností, a tak přispět k pochopení důsledků tohoto vztahu, které se odrážejí v její současné podobě,“ uvádí Stachová. Krajinu lze využít ke studiu nejrůznějších dílčích environmentálních problémů, které spolu ale úzce souvisejí – například sucha, krize hospodářských lesů či problémů průmyslového zemědělství. Sociologie si může ve vztahu ke krajině pokládat různé otázky, týkající se například vnímání krajiny, vstupu člověka do krajiny, postojů a hodnot ke krajině a dokonce i politického vyjednávání problémů krajiny.

Autorka odkazuje na filosofku Annu Hogenovou, která zastává názor, že krajina a člověk jsou jedním celkem. Současné sociální vědy chápou krajinu jako koncept založený na oboustranné interakci člověka a jeho prostředí. Je však nutné rozlišovat pojem prostředí a krajina, prostředí je totiž na rozdíl od krajiny považováno za pojem objektivní. „Do krajiny vstupuje člověk jako její spolutvůrce ve smyslu vnímání a interpretace, krajina je s lidmi a jejich identitou a porozuměním okolnímu prostředí propojená,“ vysvětluje Stachová.

Často se také setkáváme se stereotypy, které souvisí například s romantizujícími pohledy do minulosti. Tyto stereotypy také představují překážku porozumění krajině. Jedním z nich je i často sporná představa „zemědělcovy lásky ke krajině“. „Zemědělská krajina vznikala vždy jako vedlejší efekt hospodaření, a do značné míry představovala agresivní vztah k divoké přírodě, který je vlastní zemědělcům v celé jejich historii, mění se pouze okolnosti tohoto vztahu,“ upřesňuje skutečnost Stachová. Podobný problém představuje i často používaný termín „genius loci“ či „krajinný ráz“, které nemusí být vždy aplikovány správně v společenskovědních textech, protože předpokládají, že existuje jen jedno správné vnímání daného místa.

Dle Stachové budoucnost krajiny a její schopnost vyrovnat se s dopady klimatické změny závisí i na tom, jak společnost rozumí krajinným funkcím a hodnotám. „V době klimatické krize je nutné podrobit vztah člověka k přírodě, potažmo krajině, podrobnému zkoumání, a poznatky dále aplikovat v plánování krajiny na všech úrovních. Pokud budeme krajinu považovat za dialog mezi společností a přírodou, sociální vědy nám mohou pomoci tomuto dialogu porozumět,“ ukončuje myšlenku Stachová.

Celý komentář je dostupný online na serveru Ekolist.cz, kde autorka v minulém roce publikovala rovněž popularizační článek věnovaný strategiím ochrany krajiny.