Živa uspořádala výstavu fotografií prof. Jana Jeníka: Botanik v tropickém lese a podpořila vydání sborníku článků Jan Jeník: Kapitoly ze života v tropech.

Profesor Jan Jeník, jubilant, vědec a věhlasný vysokoškolský učitel početné řady odborníků působících dnes ve význačných institucích u nás i v daleké cizině. Počítají se k Jeníkově geobotanické škole. Nelze ovšem vystačit s tímto konstatováním, neboť nazírání na osobnost autora fotografií představených touto výstavou musí mít další dimenzi. Tu záhy poznali všichni ti, kdo chodili na přednášky z geobotaniky, obsahující i učení o tropických krajinách, v dřívějších dobách tak nedostupných! Výklad, plný nových pojmů, zákonitostí v ekologických vztazích a srovnání přírodních fenoménů, jako by posluchače vtahoval do savany, tropického deštného lesa; a přednášející, sám tématem unesen, ničil své sako bílým práškem z křídy, z kravaty vyrobil bezvýznamnou uzdu překážející na krku, vlasy uvedl vbrzku do stavu odpovídajícího spíše terénní práci v drsné povětrnosti nežli poklidné univerzitní posluchárně. Tehdy, a také podle fotografií provázejících přednášky, z nichž některé jsou zde vystaveny, byl patrný onen u vědce nikoli samozřejmý rys: Poetika (s velkým P).

Fotografie, původně pořizované k odborným účelům, jsou krásné a vlastně umělecké. Badatel se totiž uměl na složitost přírody dívat, orientovat se v ní, rozpoznávat typické a nejpěkněji vydařené jevy a stavy, a nepochybně také pochytit atmosféru a kouzlo okamžiku. Pro fotografa méně disponovaného by tropické rostlinstvo bylo nefotogenickou skrumáží, pouhou zelenou hmotou. A hle, zde z černobílých fotografií vystupují rostliny ve své osobitosti, vegetace je čitelná a srozumitelná a tyto ilustrace si lze představit nejen ve vědeckém spisu, ale i v dramatickém cestopisu. Jsou i takové, k nimž by patřila lyrická báseň, třebas o pomíjivosti, vůli žít a osudovosti. Autor fotografií musel v exotických krajích zajisté čelit vedru, lijavcům, přenašečům těžkých a vleklých nemocí, námaze a všelijaké nepřízni prostředí a neustálé hrozbě dehydratace organismu, přesto učil tamní studenty, shromažďoval vědecká data a tvořil úžasné, poetické fotografie. Zde si je lze, v úplném pohodlí, vychutnat.

Deštné lesy a savany v Africe jsou místem, kde se začaly psát dějiny lidského rodu. Žel právě tyto tropické biomy rychle mizí přičiněním člověka z mapy Země. Specialisté v botanické systematice na sběratelských cestách úspěšně popsali většinu afrických druhů rostlin a dokumentovali je v herbářích a ilustrovaných květenách. Méně známá a zviditelněná je složitá vertikální a horizontální stavba celistvých tropických ekosystémů, v níž mají vůdčí roli stromy, liány, palmy nebo stromovité kapradiny. Černobílé fotografie Jana Jeníka jsou zaměřeny právě na skladbu a struktu­rální podrobnosti v afrických lesích a savanách.