1/ Jak jste se dostala k výzkumu zahradních měst?
To je docela zajímavý příběh. Jako historička architektury jsem se totiž v posledních letech zabývala poměrně náročnými kapitolami moderních dějin, když jsem zkoumala transformaci kulturní scény ve třicátých letech 20. století v Sovětském svazu anebo velmi nečekanou problematiku architektury pracovních táborů v meziválečném Československu. Po těchto tíživých tématech jsem intuitivně tíhla k idyličtějšímu protipólu, který se mi zhmotnil v námětu zahradních měst. Už dříve jsem narážela na zahradní města ve svém výzkumu poměrně často, ale v českých dějinách architektury jim dosud nebyla věnována větší pozornost. Jak se však záhy ukázalo, ani toto téma v sobě nenese výlučně „terapeutický rozměr“, ale také mnohé velmi kontroverzní otázky.
2/ Proč jste se rozhodla pro jeho realizaci na University of Birmingham?
University of Birmingham byla jasná volba ze dvou důvodů. Jednak byl Birmingham v 19. století velmi progresivním průmyslovým centrem, v němž se odehrála řada urbánních inovací, které měly napomoci zlepšit životní podmínky městských obyvatel samozřejmě včetně poměrně otřesné situace masy dělníků. Jednou z vizí, jak tento problém řešit se stalo Bournville, modelové tovární město v zemědělské krajině u Birminghamu, který založili místní výrobci kakaa rodina Cadbury. Velkorysý program Bournville byl přitom určitým vývojovým předstupněm vlastních zahradních měst. Ne náhodou se právě zde konala v roce 1901 konference Asociace zahradních měst. Druhým důvodem pak bylo konkrétní pozvání profesora Matthewa Rampleyho, který na University of Birmingham vedl Department of Art History, Curating and Visual Studies. Z jeho strany vzešla iniciativa na podání žádosti o Marie Sklodowska-Curie Fellowship, který se mi podařilo získat pro projekt s názvem Idea, Ideal, Idyll: Garden Cities in Central Europe 1890s-1930s (GARDENCITYIDEA).
3/ Realizoval se koncept zahradních měst i v Čechách?
Zahradní města měla v českých zemích řadu nadšených příznivců v teorii i praxi, ale navzdory mnoha iniciativám se skutečně komplexní zahradní město u nás nerealizovalo. A to navzdory faktu, že se o vybudování zahradního města snažili na příklad Jan Kotěra, Tomáš Baťa a mnozí další průkopníci reformních idejí. A později si tuto iniciativu do svých stanov dokonce vetkl také Ústav pro stavbu měst Masarykovy akademie práce.
4/ Co plánujete v rámci své práce v letošním roce?
Kromě několika odborných studií a popularizačních akcí bude letos mou hlavní aktivitou sympozium, které v květnu pořádám na University of Birmingham. Nazvala jsem jej Packed, Unpacked, and Adopted. Garden Cities Reconsidered ve smyslu transferu idejí z Velké Británie do jiných koutů světa, kde zapustily kořeny, ale zpravidla v lokálně velmi specifické podobě. Paralelně se snahami o budování zahradních měst se v Británii intenzivně rozvíjelo hnutí za ženská práva, a proto se chceme zaměřit i na otázku postavení ženy v rámci této reformní vize.
5/ Co bude finálním výstupem Vaší práce?
Kromě samotného sympozia a studií publikovaných v zahraničních časopisech jsem začala připravovat knihu zaměřenou na zahradní města ve střední Evropě. Píši ji anglicky a ráda bych ji vydala v britském či americkém univerzitním nakladatelství.
Vendula Hnídková je historička architektury. Od roku 2005 působí na Ústavu dějin umění AV ČR, v letech 2017–2018 byla odbornou asistentkou na UMPRUM, od roku 2018 provádí v rámci Marie Sklodowska-Curie Fellowship výzkum zahradních měst na University of Birmingham. V letech 2009–2016 byla korespondentkou časopisu A10. New European Architecture, od roku 2017 je českou editorkou RIHA Journal. V roce 2012 iniciovala založení Window Gallery UDU, jejíž byla kurátorkou až do roku 2018. Napsala řadu studií a knih, namátkou: Pavel Janák. Obrys doby (2009), Národní styl. Kultura a politika (2013), Moskva 1937. Architektura a propaganda (2018) nebo Jan Šépka. Inspirace (2019).