Málokterá chráněná krajinná oblast je tak známá jako Český kras a jeho bílé vápencové skály s otisky trilobitů, památný Karlštejn i starobylý Tetín nebo Koněpruské jeskyně. Kus krajiny, která jako by ani nepatřila do Čech, i když zasahuje až na samý okraj Prahy. Odedávna cíl pražských přírodovědců a nesčetných exkurzí od studentů Přírodovědecké fakulty UK v Praze po renomované badatele z celého světa. Místo, kde leží naše jediné chráněné území, jež má mezinárodně stvrzený celosvětový význam – příkrý sráz návrší Klonk u Suchomast, který byl r. 1972 zvolen světovým standardním profilem – stratotypem hranice mezi silurem a devonem. Nicméně hovořit o významu Českého krasu pro geologii a paleontologii starších prvohor by dnes bylo nošení dříví do lesa, takže se vraťme do současnosti a pokusme se shrnout, jak Český kras přispívá i k poznání živé přírody.
This classic area of Silurian and Devonian stratigraphy provided a number of ecological and paleoenvironmental observations during the last decade. Comparative studies of spontaneous successions in abandoned quarries demonstrated that natural processes provide their optimum revitalization. New archaeological records, paleozoological evidence from caves and the discovery of a Late Bronze Age hillfort confirmed that the high biodiversity of this landscape has resulted from a harmonious interaction of natural processes with human activities since the 5th millennium BC.
Kaňon Kačáku pod Sv. Janem – vlevo kolmá Dušičková stěna, dále vpravo vrchol Dlouhé skály s prudkými srázy ovlivněnými strmým sklonem vrstev. Nicméně i toto divoké údolí bylo od pravěku hojně navštěvováno, jak dokládají nálezy na úpatí Dušičkové stěny, z jeskyně Na Průchodě a dalších míst (Sv. Jan, Květná). Foto V. Ložek jun.
