Každý rostlinný druh je svým výskytem více či méně vázán na určité spektrum biotopů neboli přírodních stanovišť. Tyto vazby významně ovlivňují průběh a výsledek biologických invazí. V původním areálu, kde jsou druhy doma, předurčují biotopy jejich ekologické adaptace. Mnohé z těchto adaptací jsou v případě zavlečení druhů mimo původní areál klíčové pro úspěšné zdomácnění v tamních biotopech. Po zavlečení do druhotného areálu se každý druh šíří v biotopech, na které je adaptován. Ty jsou často podobné biotopům, na nichž druh rostl v původním areálu, ale mohou to být i biotopy zcela nové.
Použitá a citovaná literatura:
DAVIS, Mark A.; GRIME, J. Philip; THOMPSON, Ken. Fluctuating resources in plant communities: a general theory of invasibility. Journal of Ecology, 2000, 88.3: 528-534.
HEJDA, Martin, et al. Native‐range habitats of invasive plants: are they similar to invaded‐range habitats and do they differ according to the geographical direction of invasion? Diversity and Distributions, 2015, 21.3: 312-321.
CHYTRÝ, Milan, et al. Separating habitat invasibility by alien plants from the actual level of invasion. Ecology, 2008, 89.6: 1541-1553.
KALUSOVÁ, Veronika, et al. Naturalization of European plants on other continents: The role of donor habitats. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 2017, 201705487.
PYŠEK, Petr, et al. The global invasion success of Central European plants is related to distribution characteristics in their native range and species traits. Diversity and Distributions, 2009, 15.5: 891-903.
SEASTEDT, Timothy R.; PYŠEK, Petr. Mechanisms of plant invasions of North American and European grasslands. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics, 2011, 42: 133-153.
WAGNER, Viktoria, et al. Alien plant invasions in European woodlands. Diversity and Distributions, 2017, 23.9: 969-981.
Individual habitat types differ in their ability to provide and accept invasive species. Most often, successful invaders originate in and invade environments with high or fluctuating resource levels and with irregular disturbances, such as riparian or synanthropic habitats. In contrast, stressed habitats or habitats with low resource levels, such as bogs or alpine meadows, are neither the frequent sources nor recipients of invasive species.
-
Břehové porosty toků jsou významným zdrojem invazních druhů i jejich příjemcem v druhotných areálech. Záplavy narušují břehovou vegetaci a zároveň zajišťují přísun úživného substrátu. Navíc přenášejí semena nebo jiné propagule invazních druhů. Na snímku invaze severoamerické třapatky dřípené (Rudbeckia laciniata) na loukách v okolí řeky Smědé v severních Čechách. Meandry toku jsou chráněny v rámci přírodní rezervace Meandry Smědé, invaze třapatky ale výrazně přeměnila podstatnou část této rezervace. Foto M. Hejda
-
Jihoamerický tabák sivý (Nicotiana glauca) se ve svém původním areálu vyskytuje především v okolí toků, včetně tzv. rio muerto, což jsou koryta řek vyschlá po většinu roku. Ve Středozemí, na Kanárských ostrovech i jinde je tento druh invazní a lze ho nalézt v širokém spektru biotopů – kromě okolí toků se s oblibou vyskytuje i na různých synantropních stanovištích, včetně suchých míst. Foto M. Hejda
-
Druh Salpichroa origanifolia (lilkovité – Solanaceae) se ve svém původním areálu, Jižní Americe, vyskytuje především v okolí toků a v synantropních biotopech s velkým obsahem živin – např. na shromaždištích dobytka. Sekundárně ho najdeme ve Středozemí i v jiných klimaticky podobných oblastech, opět nejčastěji na člověkem ovlivněných místech a živinami (zejména dusíkem) bohatých půdách. Foto M. Hejda
-
Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) v břehovém porostu horského toku ve svém původním areálu v rumunských Karpatech. I břehy horských toků mohou sloužit jako zdrojový biotop úspěšných invazních druhů. V České republice se kolotočník rozšířil zejména na vlhkých nivních loukách a v údolních olšinách ve srážkově bohatých oblastech, jako jsou např. Jizerské hory nebo Slavkovský les. Spektrum invadovaných biotopů je ale pravděpodobně širší než rozsah biotopů, v nichž druh roste v Karpatech. U nás kolotočník najdeme i na člověkem narušených místech v oblastech s odlišným klimatem než v jeho původním areálu. Foto M. Hejda
-
Jihoevropský sveřep načervenalý (Bromus rubens) – jednoletá tráva, která byla zavlečena do pouštních oblastí na jihozápadě Severní Ameriky. V původním areálu se vyskytuje na suchých místech narušovaných lidskou činností, často ve městech. V Mohavské poušti invaduje volnou půdu mezi osamoceně rostoucími velkými původními rostlinami, jako zde na úpatí žulových skalních výchozů v národním parku Joshua Tree. Hromadí se tak suchá stařina a způsobuje časté požáry, které byly pro ekosystém s původními druhy netypické. Foto M. Chytrý
-
Jedním z nejobtížnějších invazních druhů v Evropě je ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia, viz str. 241–242), původce nepříjemného alergenního pylu. Ve své domovině, východní části Severní Ameriky, osídluje narušené písčité půdy, jako zde u jezera Champlain ve Vermontu. To vysvětluje, proč je tento druh v Evropě častý právě na písčitých půdách a ve štěrku podél cest nebo železnic. Foto M. Chytrý
-
Limonka chobotnatá (Limonium sinuatum) je původně jihoevropský druh přizpůsobený pobřežním oblastem se zvýšeným obsahem soli, která se do půdy dostává při bouřích s aerosolem mořské vody. Podobné podmínky se nacházejí na pobřeží Tichého oceánu v Kalifornii, kde tento druh úspěšně invadoval na rozsáhlých plochách. Limonka je příkladem druhu, který se v původním i druhotném areálu váže na velmi podobné biotopy. Foto M. Chytrý
