V předcházejících částech seriálu jsme se zabývali přírodními a společenskými okolnostmi souvisejícími s krajinou a s jejím vývojem v historických obdobích. Podívali jsme se i do zahraničí a řekli si o tamních zkušenostech, z nichž se zrodil významný dokument – Evropská úmluva o krajině. Seznámili jsme s jejími výchozími principy, smyslem a cíli. K Úmluvě se svým podpisem v r. 2002 a ratifikací v r. 2003 připojila i Česká republika. Zavázala se, že bude její principy dodržovat a aplikovat je v národní politice krajiny. Pohled zpět na 9 let uplynulých od podpisu úmluvy ale ukazuje, že to nějak vázne. Proč? Myslela to ČR svým podpisem opravdově? Ukážeme si několik příkladů, které současnou českou situaci charakterizují.
The geodiversity of the Czech landscape is related to its extraordinary structural diversity and diversity of nature, to its pre-historical colonization, societal and historical development and traditional land use. In the last 70 years, however, the use of the Czech landscape has been subjected to political pressures leading to rapid changes. The main social consequence was full destruction of the traditional ownership structure. The political change in 1989 has not brought a substantial improvement. The country signed and ratified the European Landscape Convention in 2002 and 2003, respectively. But its principles have not yet been fully implemented.
Eroze v zemědělské krajině a její důsledky – výrazné negativní změny celé řady biologických a fyzikálních hydrologicky významných vlastností půdy. Velkoplošnost bez ohledu na zdravý selský rozum a znalost stanovištních podmínek. Foto Z. Vašků
