Monografie Lucie Antošíkové představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století, básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska. Jeho dílo je vykládáno na základě teorií kolektivní paměti, přičemž výchozí bod představuje Brouskova poezie. Proměny poetiky hypersenzitivního a přitom intelektuálně založeného básníka nabízejí klíč k dílu jako celku: K zásadnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova; a znovu ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil o návrat do Československa.
Previous
Next
Víra v očividné poznání aneb Co s literaturou v době nedůvěry v slovo?
MARIE ŠKARPOVÁ
Lenka Řezníková si v knize Ad maiorem evidentiam. Literární reprezentace „zřejmého“ v textech J. A....
Nový pohled na počátky českého knihtisku
VÁCLAV BOK
Kamil Boldan, náš přední knihovědec specializovaný na studium prvotisků, předkládá po řadě odborných článků a...
Za Vlastimilem Válkem
ZUZANA URVÁLKOVÁ
„Vzpomínky jsou jediný ráj, z něhož člověka nelze vyhnat.“ Jean Paul
Úmrtím doc. PhDr. Vlastimila...