Monografie analyzující přínos českého strukturalismu k teorii vyprávění, mimo jiné k lingvistickým zdrojům naratologie Pražské školy, estetice J. Mukařovského a pojmu fikční světy v kontextu teorií Pražské školy.
Previous
Next
Víra v očividné poznání aneb Co s literaturou v době nedůvěry v slovo?
MARIE ŠKARPOVÁ
Lenka Řezníková si v knize Ad maiorem evidentiam. Literární reprezentace „zřejmého“ v textech J. A....
Nový pohled na počátky českého knihtisku
VÁCLAV BOK
Kamil Boldan, náš přední knihovědec specializovaný na studium prvotisků, předkládá po řadě odborných článků a...
Za Vlastimilem Válkem
ZUZANA URVÁLKOVÁ
„Vzpomínky jsou jediný ráj, z něhož člověka nelze vyhnat.“ Jean Paul
Úmrtím doc. PhDr. Vlastimila...