Výzkum protiletadlových postavení z 2. světové války v roce 2013

1. Úvod
V roce 2013 byl v předpolí Lomu Bílina realizován archeologický výzkum postavení německého protiletadlového dělostřelectva z období 2. světové války. Z leteckých fotografií z roku 1953 a geofyzikálním průzkumem bylo zjištěno, že na polích mezi bývalou silnicí Braňany – Jenišův Újezd a bývalým letištěm Libkovice se nachází postavení dvě. Jižní bylo označeno jako Flak 1, severní Flak 2.

*

2. Geofyzikální průzkum
Od září 2011 byl po etapách realizován geofyzikální průzkum. Díky němu byl získán půdorys protiletadlového postavení z období 2. světové války, které bylo součástí obrany STW (viz dále). Černá barva indikuje masivní železné předměty, odstíny fialové, modré a oranžové slabší magnetické menších železných předmětů (např. plech z nábojnic). Výzkum prokázal (viz dále), že černá barva značí dělostřelecké granáty a střepiny. Bíle zbarvené plochy okolo železobetonových podstavců pro kanony představují silné magnetické pole vyvolané množstvím armovacího železa uvnitř základu (Obr. 1).

*

3. STW
Sudetská továrna na výrobu pohonných hmot (Sudetenländische Treibstoffwerke Maltheuren bei Brüx) byla postavena v letech 1939 až 1942. Na práci byli využíváni „totálně nasazení“ z Protektorátu a váleční zajatci. Pro specialisty z Německa byly v Mostě a Litvínově stavěny nové městské čtvrti, pro válečné zajatce z Polska, Francie, Velké Británie, Nového Zélandu, Holandska, Belgie, Sovětského Svazu a dalších zemí zajatecké tábory. Továrna sice nebyla dokončena, ale již v prosinci 1942 odjel na východní frontu první vlak s PHM. Postupně byl vyráběn benzín, motorová nafta (i zimní) a letecký benzín. Na 100 tisíc tun PHM bylo potřeba 1 mil. tun kvalitního hnědého uhlí, z něhož se Tropsch-Kapschovou metodou zkapalňování uhelného dehtu vodíkem, syntetické PHM vyráběly. Vysoká spotřeba uhlí přinesla rozvoj povrchového dolování uhlí s vysokým podílem mechanizace. Uhelné doly byly soustředěny do společnosti SUBAG (Sudetenbergbau Aktiengesellschaft).

*

4. Obrana a útok
Na vrcholcích Krušných hor a v perimetru okolo STW byla vybudována postavení protiletadlového dělostřelectva. Vzhledem k náročnosti dopravy kanonu na místo, dopravě munice, potřebě elektrické energie a rektifikaci palby, bylo výhodnější doplňovat stávající postavení než budovat nová. Proto lze pozorovat na leteckých snímcích velká „hnízda“ kanonů. Po lednu 1945 byly zbraně postupně odváženy, jelikož po ničivém náletu RAF, v lednu 1945, již nebylo co bránit. Archiv Luftwaffe sudetské župy byl zničen v dubnu 1945 v Chebu, proto chybí písemné prameny.
Strategická bombardovací ofenziva spojeneckého letectva byla zahájena 12. 5. 1944, kdy americké letectvo vyslalo více než 900 strojů 8. a 15. letecké armády z Británie a Itálie proti závodům na výrobu syntetických pohonných hmot v Německu a okolní okupované Evropě. Cílem byla i chemická továrna Brüx (Most). Do března 1945 se STW stalo cílem 17 náletů, z toho 16 amerických a v noci z 16. na 17. ledna 1945 bombardovalo STW 231 těžkých čtyřmotorových letounů britské RAF.

*

5. Skrývky ornice
Objekty Flaku 2 jsou zahloubeny do šedočerné ornice a do podložního žlutého kvartérního jílu. Odstraněna byla ornice do hloubky 0,3-0,5 m, tzn. pouze vrstva zasažená orbou. Na haldách ornice byla nasbírána dna od dělostřeleckých nábojnic a střepiny dělostřeleckých granátů. Po nálezu dělostřeleckého granátu v hloubce cca 0,4 m byla těžká technika odvolána a ručními nástroji byl zahájen výzkum postavení F.

*

6. Detektorový průzkum
Po skrývce ornice bylo na ploše nalezeno několik amorfních zlomků z barevných kovů (slitina mědi, hliník), hliníkový háček z řemení, koncentrace železných plechů z dělostřeleckých nábojnic, dna od nábojnic, množství střepin z dělostřeleckých granátů, puškové nábojnice i celé deformované náboje. Průzkum zasáhl do hloubky cca 0,3 m v rámci skryté plochy, tj. 0,8 m od povrchu ornice před zahájením výzkumu.

*

7. Výzkum postavení kanonu E
Geofyzikálním výzkumem identifikovaná postavení pro kanony byla označena velkými písmeny A-F. V osách ve směru SV-JZ a SZ-JV byl objekt E rozdělen na kvadranty. Výplň ze směsi ornice a žlutého jílu z podloží byla odebírána ručně. Cílem bylo získat poznatky o výplni a hloubce objektu. Kvůli kořenům rákosu a skutečnosti, že aktivní dělostřelecká munice byla nacházena pod vrstvou zásypu, byl používán malý bagr na gumových pásech se lžící bez zubů. Poté byla výplň objektu vybírána po polovinách. Ručně byly odebírány výplně výklenků (Obr. 2). Dělostřelecká munice (granáty) se nacházela rozptýlená mezi železnými předměty ve vrstvě nade dnem. Zvlášť ležely nábojnice, které byly prázdné a bez prachových náplní. Koncentrace granátů po desítkách se nacházely v JZ, JV a SV výběžku. Uprostřed objektu se nacházela železobetonová základna o osmistranném půdorysu s železnou kruhovou přírubou uprostřed. K ní vedly od východu a západu dva žlábky.
Archeologickými metodami byla munice odkryta, fotograficky zdokumentována, geodeticky zaměřena, poté policejními pyrotechniky z Expozitury Teplice vyzvednuta a přemístěna do bezpečné vzdálenosti. Po ukončení pracovní doby byla na místě likvidována.
Protiletadlový kanon stál na železobetonovém základu. Přístup k němu byl vstupní šíjí od západu a od východu. Na jižní straně objektu se nacházel hlavní sklad munice oddělený od prostoru kanonu dřevěnou stěnou s betonovým základem. Čtyři malé výklenky byly pohotovostními sklady munice, ve kterých ležely dvě rovnoběžné dřevěné kulatiny, na něž se při vyhlášení poplachu pokládaly dělostřelecké náboje, aby mohly nosiči munice plynule dodávat munici do závěru, jak se kanon otáčel za cílem. Objekt měl původně stěny opatřené výdřevou a okolo podstavce pro kanon ležela prkenná podlážka, jak lze soudit ze zbytků prken a podle stupínku po obvodu železobetonového základu. Dno jámy bylo vysypáno škvárou a štěrkopískem jako izolace proti vlhkosti z podloží. Od žlábku v základu kanonu vedl ve dně jámy cihlový žlábek pro přívod elektrické energie, protože protiletadlové kanony ráže 105 mm měly náměr a odměr poháněný elektromotory (Obr. 3).

*

8. Postavení kanonů B, C, D a F
Kanon B – od postavení kanonu E se lišilo absencí skladu munice a rozměrným výklenkem na východní straně s podlahou částečně upravenou cihlami. Z cihel vyzděná jímka na odpadní vodu se nacházela mezi západní stěnou objektu a podstavcem pro kanon.
Kanon C – sklad munice měl stěny vyzděné z cihel (Obr. 4) .
Kanon D – scházel muniční sklad a jímka na spodní a dešťovou vodu byla situována mezi betonový základ a západní stěnu objektu v opozici proti skladu 4. Ve východní stěně objektu byly umístěny tři pohotovostní sklady munice. Východní sklad byl druhotně použit k trhání munice někdy v letech 1946 a 1947. Svědčí o tom dělostřelecké granáty ráže 105 mm v různých pozicích podél stěn a při dně, střepiny a torza projektilů ve stěnách a ve dně skladu (Obr. 5).
Kanon F – Nálezová situace muničního skladu s dobře dochovanými dřevěnými konstrukčními prvky střechy a stěn umožnila rekonstruovat jeho původní podobu. Plochá prkenná střechy byla potažena dehtovaným papírem a položena na příčných fošnách. Výdřeva stěn z prken spadla vlivem tlaku zeminy. Na dně se nacházela vrstva silně promáčené hlíny, což způsobilo dobré dochování dřevěných prvků. Při východní straně ležely dvě bedny na munici se čtyřmi protitankovými náboji ráže 105 mm. Náboje byly silně poškozeny korozí (Obr. 6-9).

*

9. Trhací jámy
Na leteckých snímcích z roku 1953 patrné kruhové objekty byly zprvu považovány za krátery po pumách (viz výše). Teprve po odkryvu prvních z nich za pomocí malé mechanizace se ukázaly jejich rozměry, průřez a obsah v podobě množství střepin, granátů a dalších válečných zbytků. K interpretaci objektů jako trhacích jam na munici z let 1946-7 přispěly také vzpomínky paní Kutzlerové z Braňan, která zažila likvidaci munice v roce 1947.
Objekt 4 – v místě objektu byl dne 30. 8. 2013 nalezen celý dělostřelecký náboj ráže 128 mm. Nejprve byl proveden ruční průkop s cílem zjistit okraje objektu a sklon stěn. Při tom byl nalezen další celý náboj 128 mm. Poté byla výplň vybírána malou mechanizací, která dosáhla do hloubky 1,5 m. Jelikož byly trhací jámy hluboké 3-5 m, musela být k vybírání jejich výplní použita mechanizace větší, a sice pásový bagr s bezzubou lžící naklápějící se do stran. Jáma měla průměr 9 metrů, hluboká 3,5 m. Ca do hloubky 1 m tvořila výplň jámy nekompaktní směs ornice a jílu z podloží, dále až do dna tmavou hlínou mírně probarvený jíl. Ve výplni v hloubce 2 m byly nalezeny čtyři granáty 128 mm.
Objekt 5 – jáma kruhového půdorysu o průměru 15 m a hloubce 5 m. Horní 2 m výplně tvořila směs ornice a jílu z podloží, poté až do dna šedočerná mazlavá hlína bohatá na vodu. V této vrstvě bylo nalezeno množství železných předmětů, mezi nimi pouzdra na náboje dvou velikostí, mina do minometu ráže 80 mm, granát 128 mm, tři celé nábojnice stejné ráže a dvě přilby, jaké užívala sovětská armáda.
Objekt 7 – jáma kruhového půdorysu o průměru 7 m, hloubka 4,5 m, stěny šikmé, horních 1,5 m výplně tvořila nekompaktní směs ornice a jílu z podloží, poté až do dna hlínou mírně probarvený jíl. Ve výplni v hloubce 4 m byl nalezen protibetonový granát ráže 150 mm do těžké polní houfnice. Dalším nálezem byly výtokové trysky dělostřelecké rakety Wurfganate 42. Výzkum ukázal, že se stěny objektu po jeho opuštění a nezasypání sesuly. Tlakem výbuchů se do nich zaryly střepiny, proto bylo nutno při výzkumu používat detektor kovů a zdánlivě čisté stěny kontrolovat.
Objekt 8 – jáma kruhového půdorysu o průměru 6 m, hloubka 1,6 m, stěny šikmé, výplň sestávala ze směsi ornice a jílu z podloží. Ve výplni byl nalezen jeden granát 105 mm a jeden 37 mm do protiletadlového kanonu.
Objekt 9 – jáma kruhového půdorysu o průměru 6,4 m, hloubka 2,4 m, stěny šikmé, výplň tvořila nekompaktní směs ornice a žlutého jílu z podloží. Ve výplni a v jílových stěnách objektu bylo nalezeno množství střepin z dělostřeleckých granátů a zbytky nábojnic.
Objekt 11 – jáma kruhového půdorysu o průměru 11 m, hloubka 4,5 m, stěny strmé, výplň do hloubky 1,5 nekompaktní ze směsi ornice a žlutého jílu z podloží, dále až do dna převažoval jíl. Ve výplni byly nalezeny dva zásobníky na 20 mm kanonovou munici a zásobník ke kulometu MG 15.
Objekt 14 – jáma kruhového půdorysu o průměru 10 m, hloubka 5 m, stěny strmé, výplň do hloubky 1,4 m sestával z nekompaktní směsi ornice a žlutého jílu z podloží, poté měla podobu tmavě šedé mazlavé hlíny do hloubky cca 3 m. Zbytek výplně byl hlínou mírně probarvený žlutý jíl z podloží. V hloubce 2,3 m byly nalezeny, mimo jiné, tři zásobníky na 20 mm munici (Obr. 10), plechová přepravní schránka na zásobníky a po obvodu jámy nade dnem 19 celých či velkých (cca polovin) zlomků dělostřeleckých granátů ráže 150 mm.

*

10. Nálezy
Vedle aktivní dělostřelecké munice byl nacházen a námi vyzvedáván „dobový odpad“ (pivní láhve, kuchyňské nádobí), ale především pozůstatky výzbroje ničené v poválečném období (torza nábojnic, střepiny dělostřeleckých granátů, zásobníky na 20 mm kanonovou munici). Samostatnou kapitolou jsou hliníkové (Obr. 13) součástky z protiletadlových kanonů (elektroinstalace, krabice přístrojů), ale i menší ze železa. Občas to jsou nálezy ze dřeva (např. bedny na dělostřelecké náboje). Trvanlivým neželezným materiálem je plast používaný na sedačky pro mířiče náměru a odměru kanonů. Častými jsou nálezy různých typů plynových masek (Obr. 11). Vedle střepin z granátů dokládají likvidaci munice v poválečném období deformované nábojnice, např. do kanonů ráže 20 mm (Obr. 12).

*

11. Závěr
Dělostřelecká munice 105 a 128 mm byla municí do zdejších protiletadlových kanonů. Ostatní ráže se na místo dovážely po válce k likvidaci. Poloha se nachází na náhorní plošině a okolní obce byly relativně daleko a skryté za horizontem. Bývalá silnice Braňany – Jenišův Újezd byla v době 2. světové války hlavní silnicí Teplice – Most, po které se přesunovaly ustupující německé jednotky v květnu 1945. S postavením protiletadlového dělostřelectva se zřejmě počítalo na závěr války jako s protitankovým uzlem (Obr. 14).
Nejprve se zřejmě likvidovala munice ráže 105 mm. Lze tak uvažovat na základě koncentrací 105 mm projektilů v pohotovostních skladech munice v postavení kanonů E a D a také podle spíše neúspěšných pokusů o její trhání. V další fázi byly zřízeny hluboké trhací jámy, jejichž množství a obsah dokládají nejen intenzitu prací, ale i množství a škálu pyrotechnického materiálu od puškového střeliva až po dělostřelecké rakety.

*

*

Obr. 1: Výsledky geofyzikálního měření magnetometrickou metodou. Pětiúhelníkový obrazec je okop okolo postavení protiletadlových kanonů (A-B, E-F) uspořádaných do pětiúhelníku/pentagonu s šestým uprostřed (D). Původně jsme se domnívali, že fialovo-černé skvrny (1-14) jsou krátery po pumách z října 1944. Při výzkumu se ukázalo, že se jedná o trhací jámy z let 1946-7. Objekty 21 a 23 jsou pravoúhlé jámy se zbytky elektrocentrál. Objekty G-I jsou zahloubené interiéry muničních skladů původně s ochrannými zemními valy.

Obr. 2: Okop kanonu E v průběhu výzkumu.

Obr. 3. Postavení kanonu E po ukončení výzkumu. 1-2: vstupní rampy; 3: muniční sklad; 4: výklenek bez určení účelu; 5-8: pohotovostní sklady munice; E: železobetonový základ kanonu.

Obr. 4: Postavení kanonu C – sklad munice vyzděný na cihlu.

Obr. 5: Postavení kanonu D. 1-2: vstupní rampy, 3-7: pohotovostní sklady munice, 8: jímka na spodní vodu.

Obr. 6-9: Postavení F – postup výzkumu skladu munice. 1: plochá prkenná střecha potažená dehtovým papírem; 2: výdřeva stěn povolila pod tlakem podloží; 3: zcela na dně se nacházely v silně promáčené hlíně dveře od muničního skladu a dvě bedny s dělostřeleckými náboji 105 mm; 4: cihlová podlaha s bednami s municí po odstranění vík, jeden náboj je vysunut. Jímku na vodu překrývá část původního prkenného poklopu.

Obr. 10: Zásobníky na kanonovou munici ráže 20 mm ve výplni trhací jámy 14.

Obr. 11: Ukázka nálezů z okopu kanonu E – sedačka mířiče, kožená vystýlka přilby a plynové masky.

Obr. 12: Nábojnice do kanonu ráže 20 mm poničené žárem.

Obr. 13: Hliníkové kabely elektroinstalace kanonu D.

Obr. 14: Podél bývalé silnice Braňany – Jenišův Újezd (A) se nachází jedno z jader protiletadlové obrany STW u Mostu. To je tvořeno postavením Flak 1 s komplexem zahloubených objektů s ochrannými nadzemními valy (4), kdy podzemní část největšího z nich (4a) byla zřejmě částečně zděná. Cesty vedoucí k bodu 2a naznačují, že zařízení na něm stojící bylo součástí postavení. Na západní straně cesty (A) vedoucí od silnice Braňany – Jenišův Újezd k cestě Braňany – Libkovice (B) jsou dva komplexy zahloubených objektů (5-6) obdélného, čtvercového a kruhového půdorysu, všechny s ochrannými nadzemními valy. V objektech zjistil geofyzikální průzkum množství masivního železa. Největší z objektů byl zřejmě částečně zděný (6a). Komplex 6 patrně náležel postavení Flak 2. Kruhové skvrny na letecké fotografii (6b), zjištěné rovněž geofyzikou, jsou zřejmě trhací jámy. Severně od komplexu 6 zjistil geofyzikální průzkum další výrazné anomálie (zelené body). V roce 1998 byly amatérsky vyzvednuty dvě lafety kanonů ráže 105 mm, jejichž původní umístění se podařilo lokalizovat (7). To znamená, že v roce 1947 byla baterie Flak 6 zaniklá a na leteckém snímku již není zřetelná. To samé se týká objektů zjištěných geofyzikálním průzkumem v říjnu 2013 (zelené body), které by bez měření v terénu bylo obtížné na leteckých fotografiích lokalizovat. Skupiny tmavších kruhových skvrn (2b-d, 6b, 8 ) se jeví jako zaniklé trhací jámy. V roce 2013 bylo prozkoumáno pět okopů pro kanony baterie Flak 2 (žlutě) a 13 zahloubených objektů (červeně), z toho 11 trhacích jam a 2 elektrocentrály.