Previous Next
Ad maiorem Iosephi Vintr gloriam aneb Jesuitica k narozeninám významného bohemisty ONDŘEJ PODAVKA Josef Vintr je významný bohemista, žijící od roku 1968 ve Vídni, kde po mnoho let působil jako profesor...
Ta Věra vůbec nemluví MIROSLAV KOTÁSEK Veronika Košnarová otevírá svou knihu o tvorbě Věry Linhartové poukazem na rozporné přijímání jejích...
Život je krátký, i když někdy trvá dlouho. Rozhovor s literárním kritikem a historikem prof. Milanem Suchomelem Právě dnes, 13. července 2020, slaví literární historik a kritik Milan Suchomel své 92. narozeniny. Při této přiležitosti...

ROMAN KANDA

Nakladatelství Filosofia vydalo v loňském roce monografii Myšlení a tvorba Egona Bondyho. V charakteristické minimalistické úpravě Markéty Jelenové se nám dostává do rukou kolektivní dílo, které vzniklo pod redakčním vedením Petra Kužela a do něhož přispěli badatelé z různých vědních oborů. Tematická orientace jejich studií poskytla logický klíč pro kompoziční členění knihy. Jednotlivé oddíly sdružují příspěvky z filozofie (Vít Bartoš, Jan Černý, Ladislav Hohoš, Petr Kužel a Petra Macháčková) nebo politologie a historie (Dirk Mathias Dalberg, Jan Mervart, Petr Rohel, Jaroslav Fiala). Vzhledem k tomu, že Bondy byl znalcem asijské filozofie a kultury, mají tu své místo i příspěvky věnující se islámu (Peter Púčik), buddhismu (Jiří Holba) a především Číně (Marina Čarnogurská, Ľubomír Dunaj, Olga Lomová). V neposlední řadě nalezneme v knize studie zaměřené na analýzy a interpretace Bondyho tvorby literární; zde přišli ke slovu literární vědci Martin Machovec, Oskar Mainx, Martin Pilař a Gertraude Zandová.
Literárněvědnou relevanci má právě posledně jmenovaný oddíl monografie, nicméně z hlediska literárního vědce stojí za pozornost minimálně ještě dva další příspěvky. První z nich, „Nesubstanční ontologie v raných filosofických pracích Egona Bondyho“, jejímž autorem je Petr Kužel, má sice s literaturou a její reflexí málo společného, přesto by jej neměl vynechat žádný z vážných zájemců o Bondyho dílo; je totiž hutným vhledem do Bondyho filozofického myšlení, bez jehož znalosti přicházíme o podstatné pozadí autorovy básnické a prozaické tvorby. Vít Bartoš je ve své studii „Egon Bondy aneb kouzlo pábitelské metafyziky“ vůči Bondymu kritičtější: obnažuje některé znaky Bondyho neakademického filozofického psaní, v němž můžeme zaznamenat stopy literárního rukopisu; to Bondyho filozofické úvahy sice obohacuje o rétorickou působivost místy až provokativní, ovšem za cenu občasné jednostrannosti a myšlenkové přibližnosti.
Zmíněný závěrečný oddíl monografie, nazvaný jednoduše „Literární tvorba“, otevírá studie Martina Machovce „Nástin periodizace tvůrčích etap v Bondyho raném básnickém díle“. S ohledem na zkušenost s uspořádáním třísvazkové edice Bondyho básnických spisů (srov. Egon Bondy, Básnické spisy I.–III., ed. Martin Machovec, Praha, Argo 2014–2016) se Machovec vrací k otázce etapizace básníkovy tvorby let 1947–1959. Machovec na základě studia pramenů i výsledků recentních literárněhistorických výzkumů určuje tři vývojová období: v prvním období (1947–1952) Bondy umělecky hledal a nechal se ovlivňovat zejména surrealismem; v období druhém (1952–1958) se Bondy překvapivě obrací k předavantgardní konformitě; a konečně ve třetím období (1958–1959) jde o poezii filozofující — je to poezie „antipoetická“, avšak odlišným, dokonce protikladným (protože „vážným“) způsobem než „trapná poezie“.
Gertraude Zandová se zaměřila na fenomén vícejazyčnosti v Bondyho poezii, konkrétně na němčinu („Funkce němčiny v básnickém díle Egona Bondyho čtyřicátých a padesátých let“). Jak známo, přítomnost německého jazyka ve verších českých básníků není ničím vzácným, vzpomeňme namátkou Jakuba Demla. U Bondyho zaznamenává Zandová čtyři funkce němčiny: ludickou (němčina jako součást i nástroj jazykových hříček), absurdní (ovlivněnou poetikou Christina Morgensterna, kterého Bondy v letech 1950–1951 překládal), mýtotvornou, resp. mýtobornou (Bondy například parodoval diskurz nacistické propagandy) a provokativní (Bondy užíval němčinu zase v protikladu s poválečnou, zvláště komunistickou protiněmeckou propagandou).
V příspěvku „Zmrtvýchvstání v antickém háji“ se Oskar Mainx koncentruje na básnickou skladbu „Deník dívky která hledá Egona Bondyho“, již Bondy dokončil v roce 1971. Skladba je podle Mainxe do určité míry milníkem v Bondyho básnickém vývoji, vstupem k jeho textům ze 70. let. Mísí se v ní bohémská erotická provokativnost s touhou po ideální čistotě, která však nemůže být v tomto světě naplněna.
K rozlehlým duchovním souvislostem Bondyho literární tvorby se obrací Martin Pilař („Egon Bondy na cestě k tao“). Autor studie konstatuje, že Bondyho inspirace taoismem nebyla prosta peripetií a vývojových „meziher“. Dílo Tao te ťing inspirovalo Bondyho podobně jako jeho staršího souputníka Bohumila Hrabala. Filozofické inspirace vystupovaly do popředí v jeho filozofujících básních z let 1958–1959 (tj. z toho období rané tvorby, které Machovec — viz výše — určuje jako třetí), tehdy snad příliš explicitně. U Bondyho, stejně jako u Hrabala coby autora vrcholných zralých děl Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota, se ale vliv taoismu projevoval i v pozdním tvůrčím období, včetně próz Cybercomics (1997) či Týden v tichém městě (1998) z doby, kdy nalezl svůj druhý domov v Bratislavě.
Rozhodně nelze tvrdit, že by se dílo Egona Bondyho potýkalo s nedostatkem čtenářského zájmu. Prakticky hned po roce 1989 vstoupilo do oficiálního komunikačního okruhu a v Martinu Machovcovi nalezlo svého editora z nejkompetentnějších. Ovšem odborná reflexe Bondyho díla — filozofická, politologická či literárněvědná — není tak bohatá, jak bychom možná očekávali; připomeňme například práce hned dvou přispěvatelů kolektivní monografie: Gertrudy Zandové Totální realismus a trapná poezie. Česká neoficiální kultura 1948–1953 (přel. Zuzana Adamová, Brno, Host 2002) a Oskara Mainxe Poezie jako mýtus, svědectví a hra. Kapitoly z básnické poetiky Egona Bondyho (Ostrava, Protimluv 2007). Kniha Myšlení a tvorba Egona Bondyho otevírá umělecké a myšlenkové univerzum této osobnosti do mnoha stran, což je nakonec adekvátní. Vždyť právě mnohostrannost byla jedním z určujících rysů Bondyho tvůrčího a myšlenkového založení.

Petr Kužel et al.: Myšlení a tvorba Egona Bondyho. Praha, Filosofia 2018. 495 stran.

Vyšlo v České literatuře 1/2019.