Beláňová: „Kaplan je často jediný, komu někteří odsouzení v celém vězeňském systému důvěřují“

Vězeňský výzkum, o kterém jsme v minulosti publikovali článek Religiozita hraje v Česku důležitou roli v péči o propuštěné vězně, představuje poutavé téma, protože jakým jiným způsobem zjistit, kdo jsou vězeňští kaplani a co je náplní jejich práce? Jak ovlivňuje podobu náboženství extrémní prostředí věznic a co znamená náboženství pro vězně?

„Řada sociologů si všímala, že vězení je sekularizovaná instituce. Zároveň nese označení jako totální instituce. To znamená, že všechna činnost zde podléhá jedné autoritě a s lidmi je zacházeno spíš jako se souborem jednotlivců, kteří se musí podřizovat řádu. Náboženství si do toho prostředí nachází cestu poměrně složitě, na druhou stranu tam však přináší něco úplně jiného. Jiné přístupy, jiná privilegia, jiné zacházení, které je často reprezentováno aktéry jednotlivých náboženských společností nebo směrů, což jsou v českém prostředí primárně kaplani,“ vysvětluje v rozhovoru Andrea Beláňová.

Režim a podoba vztahů mezi jednotlivými aktéry ve vězení jsou důležitými fenomény, na které bylo třeba se ve výzkumu zaměřit. „Když jsem se připravovala na výzkum, dočetla jsem se, že vězeňská kaple je místem oázy klidu. V tu chvíli mi to přišlo jako poměrně přehnané přirovnání, teprve když však člověk do prostředí věznice vstoupí a pochopí, jak funguje denní režim a jak jsou nastavené vztahy mezi odsouzenými, zjistí, že pro některé odsouzené je jediným místem, kde někomu mohou důvěřovat, právě společenství té kaple a kaplan je jediný, u koho jsou si odsouzení jisti, že mu to, co mu řeknou, zůstane u něj,“ popisuje Beláňová a dodává, že specifičnost vztahů mezi lidmi ve vězení nám, lidem na svobodě, často nedochází. „Tyto vztahy jsou založené spíše na vztahu nedůvěry než důvěry,“ upozorňuje.

Celý rozhovor s Andreou Beláňovou a kaplanem Pavlem Kočnarem naleznete níže nebo ve článku Duchovnost za dveřmi vězeňských cel. Náboženství přináší do věznic něco úplně jiného.