Česky
Opětovné letošní povodně nám zase připomněly nejen sílu živlu, ale i křehkost našeho bytí. Různými politickými systémy a rádoby intelektuálně vybavenými jedinci proklamovaná nedozírná síla lidského ducha a umu, která vede k naší pýše, se čas od času setká s tvrdou odezvou. Je zřejmé, že nás příroda umí vždy srazit na kolena.
Foto: © Marina Hužvárová, Akademický bulletin
Rozvodněný Safírový potok v oblasti Jizerka, jeden z pravých přítoků řeky Jizery
Ve svém příspěvku nechci provádět zásadní odbornou analýzu problému, či vytyčit programy určující, co by se mělo nebo nemělo ve vztahu k povodním činit. Vím, že v Akademii věd i v rámci jiných odborných programů bylo vypracováno mnoho odborných studií odhalujících příčiny a přinášejících zevrubné nástiny opatření, jak se povodním bránit. Myslím si, že všechny tyto příspěvky mají pravdu. Navíc přinášejí jasné důkazy, že neexistuje žádné jednorázové opatření, které by problém povodní vyřešilo.
Neměli bychom zapomínat, že v naší krajině ne-jsou povodně neznámým fenoménem. Historické záznamy dokládají, že tu povodně nejen byly, ale často znamenaly očistný, byť jakkoli krutý akt přírody. A jejich příčiny opravdu odstranit neumíme. Jestliže například při srpnové povodňové události na Liberecku spadlo v extrémně krátké době 200 mm srážek, skutečně neznám způsob, jak by se dalo obrovskému množství vody zabránit v jeho ničivé cestě krajinou. Je jasné, že promyšlená struktura krajiny zahrnující jak vodohospodářská opatření (technické prostředky), tak integritu danou vhodným poměrem lesnaté krajiny k bezlesí, strukturou půd, systémem hospodaření v krajině, umístěním sídel apod., dokáže posílit retenční schopnosti krajiny pro vodu. Ale i taková krajina má limit pro zadržení či zmírnění povodňové vlny extrémních rozměrů. Záznamy o povodních v minulosti ukazují i na jejich určitý společný rys, tj. že katastrofické příhody se objevují v časových shlucích. Například stoleté vody se vyskytují v průběhu několika let s následnou delší časovou odmlkou. To v sobě skrývá další velké nebezpečí – nebezpečí krátkosti naší paměti. Přijde katastrofa, všichni jsme otřeseni, máme obrovskou vůli teď a ihned něco udělat. Konec konců to je i vítaná karta v rukou politiků, kteří mají možnost předvést svou rozhodnost a službu národu. Katastrofické dny uběhnou, čas letí, a na vše se pomalu zapomíná. Zapomíná se na předsevzetí a sliby, jaká provedeme opatření, jak upravíme krajinu, vybudujeme ochranné hráze, jak nebudeme stavět domy, supermarkety či výrobní haly na záplavových nivách. Vše jaksi zmizí v oparu zapomnění a my zas děláme další a další chyby, které se při opětovném úderu povodně projeví ve své ničivé síle.
Po velkých povodních v roce 2002 se problematika povodňových aktivit, hydrologických poměrů, integrity krajiny stala předmětem různých badatelských aktivit a cílených programů (např. GA ČR). Angažují se v nich také vědecké týmy AV ČR a potenciál Akademie je využíván ve všech oborech souvisejících s problémem povodní. I to je důkazem, že Akademie nestojí mimo realitu života zdejšího. Je však třeba vyvarovat se – byť i v dobré víře míněných – ukvapených reakcí a snah o rychlé vyřešení problému. I v tom je společenská úloha vědy, aby upozornila společnost, že různé nápravy a vize musí být postaveny na opravdu fundovaném poznávání. Společnost, politici si musí uvědomit, že vše vyžaduje určitý čas a současné povodně opět tuto pravdu potvrdily. A potvrdily také dlouhodobé zkušenosti a pozorování dávných generací. Vždyť např. rybniční soustava na Třeboňsku, výsledek umu našich předků, opět dokázala svou cenu – rybník Rožmberk „podržel“ povodňovou vlnu ohrožující město Veselí nad Lužnicí.
Moc bych si přál, abychom si v 21. století, jakkoli vybaveni znalostmi, dokázali i nadále udržet onu pokoru. Pokoru pravého hospodáře. Odmítám myšlenku, že okolní svět je tu jen a jen kvůli nám. Nerad bych, aby mé zamyšlení vyznělo jako pouhá rezignace na stav, že povodně tu byly a budou. Naučme se s nimi žít, naučme se využívat vše, co víme. Jen nebuďme pyšní.
MICHAL V. MAREK,
Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v. v. i.