Česky
(1861–1928)
V letošním roce uplyne 150 let od narození českého právního historika a zakladatele českého bádání na poli církevního práva Kamila Hennera. Kromě vzájemného vztahu mezi církví a státem náležela k jeho hlavním tématům taktéž oblast manželského práva.
Kamil Henner se narodil 2. července 1861 v Plzni. Po studiu na německém gymnáziu v Českých Budějovicích odešel do Prahy, kde v roce 1884 získal titul doktora práv. Během vysokoškolských studií jej zaujal zejména znalec kanonického práva prof. Friedrich Heinrich Vering, což předurčilo Hennerovu další vědeckou dráhu. V letech 1885–1886 absolvoval studijní pobyty na univerzitách v Berlíně, Göttingenu a Ženevě, kde navštěvoval přednášky význačných odborníků na církevní právo, z nichž vynikal zejména profesor berlínské univerzity Paul Hinschius. Po svém návratu přijal místo profesora na Českoslovanské obchodní akademii v Praze, kde vyučoval obchodní právo a později rovněž národní hospodářství a statistiku. Zároveň zastával post docenta na české technice.
V roce 1887 se K. Henner habilitoval jako docent kanonického práva, a tak jako první z českých právních historiků získal formální oprávnění vyučovat církevní právo coby obor na univerzitě; výuku kanonického práva do té doby suplovali Emil Otto a Jiří Pražák. Následně v roce 1894 obdržel K. Henner titul mimořádného a o šest let později řádného profesora právnické fakulty. V akademických rocích 1901–1902 a 1907–1908 vykonával úřad děkana právnické fakulty a roku 1914 byl zvolen rektorem české Karlo-Ferdinandovy univerzity. Činný byl rovněž v dalších oblastech veřejného života. Roku 1904 byl jmenován dopisujícím, o tři roky později mimořádným a v roce 1912 řádným členem České akademie věd a umění. V letech 1925–1928 působil v čele její I. třídy soustřeďující společenské vědy s výjimkou filologie. Kamil Henner působil také jako člen Královské české akademie nauk a člen výboru Hlávkových kolejí a Jonákovy nadace podporující chudé studenty práv. Spjat byl i s oblastí obchodního školství, když se v roce 1908 stal inspektorem českých vyšších škol obchodních a poté ředitelem zkušební komise pro kandidáty učitelství na obchodních školách. Výsledkem této Hennerovy činnosti jsou spisy O rakouských zákonech amortizačních (Praha 1892) a Kapitola z dějin úroků a lichvy (Praha 1893).
Hennerova vědecká činnost nacházela značnou odezvu. Kladně byla hodnocena již jeho habilitační práce Několik příspěvků k nauce o zřízení papežských soudů kacířských od druhé třetiny 13. až do sklonku 16. století, která v roce 1890 vyšla také v německém překladu v Lipsku. Jako hlavní cíl své pedagogické práce si vytyčil sepsání učebnice církevního práva. V roce 1917 však vyšel nový zákoník kanonického práva a od července následujícího roku začal Henner vydávat výklad platného kanonického práva. Podle Vladimíra Kindla, autora Hennerova medailonu v Antologii československé právní vědy v meziválečném období 1918–1938 (Praha 2009), se jednalo patrně vůbec o první příručku tohoto charakteru, která byla ve světové literatuře pořízena. Tato činnost však Hennera odvedla od práce na zmíněné učebnici, kterou se mu již nikdy nepodařilo napsat.
K Hennerovým hlavním tématům náležela problematika manželského práva a vzájemný vztah mezi církví a státem. V souvislosti s manželským právem zmiňme práce Různění překážek manželských na veřejné a soukromé není kanonické či K nauce o rozdělování překážek manželských. V roce 1904 následovala velmi oceňovaná studie O uherském právu manželském. V oblasti vztahu mezi církví a státem Henner zastával stanovisko podporující odluku církve od státu. Své myšlenky v této souvislosti zveřejnil ve spisech Poměr mezi státem a církví v Rakousku (Praha 1906) a Rozluka státu a církve (Praha 1923), v níž mimo jiné tuto problematiku zhodnotil v mezinárodním kontextu. Předností Hennerovy práce bylo propojení teorie a praxe, když jako poradce ministerstva školství a národní osvěty byl ve stálém kontaktu s otázkami vztahujícími se k problematice vzájemného poměru mezi církví a státem. Za významné lze považovat i jeho působení v roli vysokoškolského učitele.
Pozornost si zaslouží i obě Hennerovy děti: syn Kamil se zapsal do historie jako zakladatel české klinické neurologie a spoluzakladatel neurochirurgie, dcera Marie (provdaná Pujmanová) se prosadila jako prozaička, básnířka a literární a divadelní kritička.
JAN HÁLEK,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.