Česky
Za novým životem, lepšími podmínkami nebo před politických útlakem emigrovaly do Kanady tisíce Čechů a Slováků. Mnozí se už od začátku minulého století sdružovali v různých spolcích a v Sokole a také si od 2. poloviny 30. let začali vydávat své noviny. V roce 1939 bylo původně pod názvem Československý Národní Svaz v Kanadě (Czechoslovak National Alliance in Canada) založeno České a slovenské sdružení, které se brzy rozrostlo na desítky poboček po celé zemi a jehož členové se každé dva roky pravidelně setkávají na celonárodních kongresech. Ten letošní Kongres českého a slovenského sdružení v Kanadě se konal na univerzitě ve Waterloo ve dnech 13.–15. května a byl již 63. v pořadí.
Radnice ve Waterloo
Kongres je významnou krajanskou událostí a těší se všeobecné vážnosti. Letos se pořadatelství zhostila Pobočka pro oblast Kitchener – Waterloo – Guelph v jižním Ontariu a uspořádala jej na již zmíněné univerzitě ve Waterloo, kam se sjeli delegáti z poboček: Calgary, Edmonton, Kitchener-Waterloo-Guelph, London, Montreal, Ottawa, Toronto,Vancouver a Winnipeg. O významu akce svědčí také účast velvyslance České republiky v Kanadě Karla Žebrakovského, generálního konzula ČR v Torontu Richarda Krpače i přítomnost Petry Klobušiakové, tajemnice Politické sekce velvyslanectví. Na banketu pořádaném u příležitosti kongresu nechyběli mezi hosty ani představitelé místní vládní správy.
Radnice v Kitcheneru
Kongresový program zahrnoval jedno z nejpalčivějších témat současných česko-kanadských styků, jímž je vízová povinnost pro návštěvníky Kanady z České republiky. Doporučení na její urychlené zrušení obsahují dvě rezoluce, které Kongres schválil a adresoval předsedovi vlády České republiky Petru Nečasovi a ministerskému předsedovi vlády Kanady Stephenu Harperovi. Delegáti jednali o způsobu, jak pomáhat novým imigrantům z Česka a Slovenska a diskutovali rovněž o popularizaci webových stránek. Téměř každá pobočka vydává své noviny nebo časopis.
Pro účastníky Kongresu ve Waterloo připravila redakce Akademického bulletinu výstavu fotografií významných vědců spjatých s Akademií věd ČR, které buď totalitní režim vyhnal z bývalého Československa do emigrace, anebo byli ve své práci perzekvováni či mohli nejvyšších vědeckých hodností dosáhnout až po pádu totality v 90. letech minulého století. Výstavu inicioval při své návštěvě Prahy prof. Tony Martinek (viz rozhovor AB 6/2010), který také kolekci snímků z fotoarchivu Akademického bulletinu osobně dopravil do Waterloo doslova v předvečer kongresu. (Totožný výběr osobností posléze doprovodil i mezinárodní konferenci o vědeckém exilu v Praze.)
Mnoho Čechů a Slováků zahnala do Kanady druhá světová válka. Tito lidé podporovali boj proti nacistickému Německu a jeden z organizátorů Kongresu, Jiří Karger ze St. Jacobs, zavzpomínal na Vánoce roku 1942, kdy před kostelem v Torontu vybíral s dalšími českými chlapci peníze na podporu českých letců v Anglii. Kanada poté velkoryse přijala tisíce českých a slovenských emigrantů ve dvou velkých emigračních vlnách v roce 1948 a opět v roce 1968. Jednou z největších zásluh Českého a slovenského sdružení v Kanadě je a navždy zůstane nezištná organizační i materiální pomoc nově příchozím do Kanady. V Ontariu se nedávno členové sdružení zúčastnili oslavy tří českých vojáků, které vyznamenal ministr obrany ČR medailí Záslužný kříž.
Bohužel, aktivních členů neustále ubývá – se stárnutím se nedá nic dělat. Druhá a zejména třetí generace původních emigrantů se dokonale asimilovala v kanadské společnosti a přesto, že mnozí stále ještě mluví česky nebo slovensky, na aktivních činnostech ve Sdružení se již nepodílejí. Proto se téměř všechny kongresy zabývají myšlenkou, jak přilákat mladé lidi. V současnosti má Sdružení v celé Kanadě asi 550 členů, z toho 170 v Ontariu (odhaduje se, že v zemi žije 60 000 kanadských Čechu a Slováků), z desítek poboček jich však nyní funguje již jen devět. Přesto má práce kanadských Čechů a Slováků příznivé ohlasy. Jedním z nich je postřeh čtenáře krajanského časopisu z České republiky, který napsal: „Vždyť vy jste tam větší vlastenci než my doma – proto rád čtu váš časopis.“
Má asi pravdu – mnozí tady v Kanadě žijeme v české minulosti, z níž si vybíráme to krásné a šlechetné… Pokračujeme v úctě k velkým českým umělcům či vědcům a pokorně se hlásíme k českým tradicím.
EVA KRATOCHVÍLOVÁ, Guelph,
TONY MARTINEK, Kitchener,
MARINA HUŽVÁROVÁ, Praha