Česky
KRONIKA ČESKÁ
Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1541, patřila až do 19. století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji ve druhé polovině 18. století podrobil historik Gelasius Dobner. Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v podobě, kterou jim vtiskl Hájek.
Dobner, Dobrovský a další Hájkovi vytýkali především volné nakládání s prameny a smyšlenky v částech o nejstarším období českých dějin. Největší předností Kroniky české je však autorův mimořádný vypravěčský dar, který založil vztah k české historii u mnoha generací čtenářů.
Práce Jana Linky je nejúplnější edicí Hájkovy kroniky (starší edice z 1. poloviny 20. století nebyla dokončena, v roce 1981 vyšel pouze výbor). Obsahuje kompletní transkripci textu a na připojeném CD rovněž jeho transliteraci, dále rejstříky (osob a míst), diferenční slovníček, ediční poznámku a doslov Petra Voita.
Václav Hájek z Libočan, Linka, J., edice Mimo – Humanitní vědy, Academia, Praha 2013. Vydání 1.
HOLD SLUNCI, DEŠTI A PLUHU
Jak vznikaly pranostiky a jaký byl jejich význam? Publikace obsahuje cca 10 000 pranostik, navíc s vysvětlujícími komentáři, a pro hlubší pochopení i nezbytnou kulisu jejich dobového hospodářského zázemí. Kniha je určena všem potomkům a dědicům těch, kteří před řadou generací pranostiky vytvořili, používali je a dokázali je jako naše tradiční kulturní slovesné bohatství uchovat.
Vašků, Z., edice Mimo – Humanitní vědy, Academia, Praha 2014. Vydání 1.
ZELINÁŘ A JEHO TELEVIZE
Jak se stalo, že se z nadšených stoupenců reforem pražského jara 1968 a „socialismu s lidskou tváří“ stali poslušní stoupenci normalizace, která nastoupila po srpnové invazi pěti armád? Kdo byli hlavní nositelé normalizace a jak přiměli rozjitřenou společnost, aby se „ukáznila“ a projevovala podporu komunistické straně? A jakou roli v tom sehrála Československá televize, která v době pražského jara reformy poháněla? „Po roce 1968 si komunistická strana začala s televizí intimní, leč tendenční milostný poměr,“ píše Paulina Brenová, „a prvotním prostředkem komunikace s diváky se stala mýdlová opera v podobě televizních seriálů o soudobém běžném životě.“ A právě o proměně lidí prostřednictvím televizních seriálů pojednává Zelinář a jeho televize. Přeložila Petruška Šustrová.
Brenová, P., edice Šťastné zítřky, Academia, Praha 2013. Vydání 1.
CO ZBYLO V PAMĚTI
Málokdo má za sebou tak pestrý život jako překladatelka a tlumočnice Dagmar Steinová. V 16 letech odešla v březnu 1939 sama z okupovaného Československa do Velké Británie, kde pět let žila a studovala. Roku 1944 odjela pracovat do Moskvy na československé vyslanectví a posléze se tam stala dopisovatelkou ČTK. Do Prahy se vrátila roku 1946 a prošla několik zaměstnání. V letech 1952–1968 působila ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeonu) jako vedoucí redakce románských literatur. Od roku 1970 se již naplno věnovala překladu a tlumočení, navštívila nespočet zemí po celém světě.
Steinová, D., edice Paměť, Academia, Praha 2014. Vydání 1.
KAREL BERMAN. KRONIKA OPERNÍHO PĚVCE
První monografie o operním pěvci Karlu Bermanovi (1919–1995), jednom z vrcholných reprezentantů českého vokálního umění druhé poloviny 20. století. Na pozadí dějin opery pražského Národního divadla a v rámci dobových společenských souvislostí kniha sleduje tvůrčí dráhu tohoto umělce. Jak prožíval období protektorátu a holokaustu? Jak vypadala umělecká tvorba v terezínském ghettu, kde Berman prožil několik let a jen zvláštní shodou okolností byl ušetřen osudu milionů Židů, kteří byli zavražděni v koncentračních táborech? A co jeho divadelní, koncertní a posléze pedagogická činnost po válce? Autor vychází z dochovaných pracovních deníků pěvce a z dalších archivních pramenů.
Kučera, M., edice Paměť, Academia, Praha 2014. Vydání 1.
PŘEDKOVÉ. EVOLUCE ČLOVĚKA
V čem je vývoj člověka jedinečný? Cílem knihy je utřídit dosažené poznatky o lidské evoluci k datu druhého desetiletí 21. století. Dále také rozšířit antropologický pohled na vývoj člověka integrací dalších vědních disciplín, proto jsou před vlastní paleoantropologický text předsazeny úvodní kapitoly koncipované z hlediska evoluční biologie, jejichž autorem je Miloš Macholán. Text doprovází originální kresby Pavla Dvorského a fotografie Martina Frouze, autora knihy a dalších paleoantropologů.
Svoboda, J. A., edice Mimo – humanitní vědy, Academia, Praha 2014. Vydání 1.