Česky
Když jsme vás v minulém čísle Akademického bulletinu provedli nově zrekonstruovanými prostorami brněnského Mendeliana, zmínili jsme jeho počátky jen zběžně. Nyní si tedy připomeňme, že mohlo vzniknout teprve v 60. letech minulého století po období lysenkismu a mičurinské biologie, kdy byla genetika v tehdejším východním bloku považována za „buržoazní pavědu“, a podle toho patří k obětem komunistického režimu i nestor československé genetiky doc. Jaroslav Kříženecký. Právě on stál jako vůdčí osobnost u budování genetického oddělení Gregora J. Mendela v Moravském muzeu.
Před padesáti lety stál Jaroslav Kříženecký také v čele příprav velkého brněnského sympozia k oslavě tehdy stého výročí Mendelových objevů, které se uskutečnilo 3. března 1965 – jen o den později, než by J. Kříženecký oslavil 69. narozeniny. Těch už se bohužel nedožil – 26. prosince 2014 uplynulo půl století od jeho smrti. V roce 1965 vyšlo monotematické číslo Časopisu Moravského musea věnované jeho osobnosti.
O biologické vědy se začal zajímat pod vlivem Emanuela Rádla a jeho knihy o vývojových teoriích. Ve čtrnácti letech vydal pojednání o entomologii, během studia zemědělského inženýrství na VUT v Praze již vědecky pracoval u prof. V. Růžičky v Ústavu lékařské biologie a publikoval práce z oboru regenerace, vývojové mechaniky, fyziologie, genetiky, eugeniky, výživy a endokrinologie zvířat. Již tehdy v nich spojoval přírodovědné poznatky s filozofickými aspekty vývoje. Také je známo, že svou doktorskou práci psal na válečné frontě a posílal ji prof. Růžičkovi na dopisnicích polní pošty.
Do Brna přišel J. Kříženecký v roce 1921 do nově zřízené Vysoké školy zemědělské, habilitoval z obecné biologie se zřetelem k živočišné výrobě a v následujícím roce byl jmenován přednostou sekce pro plemenářskou biologii v novém Výzkumném zootechnickém ústavu při VŠZ. Studijní pobyt v USA v letech 1928–1929 mu ukázal, že výuka, výzkum i využívání genetiky v zemědělství a lékařství u nás zaostávají. Společně s prof. J. Bělehrádkem proto navrhl, aby byl zřízen Mendelův ústav pro genetiku a eugeniku. Dále rozvinul rozsáhlý výzkum vývojové analýzy užitkových vlastností hospodářských zvířat pro využívání genetiky ve šlechtitelské praxi. Rozšířil si habilitaci na obory obecné a speciální zootechniky včetně rybářství a od roku 1939 řídil Zootechnický ústav VŠZ v Brně. Charakteristiku tohoto výjimečného muže lze dokreslit též informací, že se za 2. světové války zapojil do odboje a dvakrát ho věznilo gestapo. Po válce vedl Zootechnický ústav Vysoké školy zemědělské, než byl v roce 1949 propuštěn. Genetika se totiž stala v poúnorovém Československu zcela podrobeném sovětskému vlivu jedním z nejpostiženějších vědeckých oborů, přestala se vyučovat a dokonce byli její zastánci perzekuováni, což se vůdčí osobnosti „reakčního učení“ nemohlo vyhnout. Protože jako jeden z mála zůstal věrný vědecké mendelovské genetice, dostal zákaz vstupu na Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a krátce pak působil na pracovištích Slovenské akademie věd. Když v roce 1957 vystoupil slovem i tiskem s kritikou Lysenka a obranou Mendela, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na jeden a půl roku do vězení. V procesu mu jistě nepřilepšila ani filozofická úvaha v Peroutkově týdeníku Přítomnost z roku 1925 „Proč nejsem komunistou“. Jaroslav Kříženecký v ní zdůvodňuje, proč nevěří ve správnost teorie ani ideálů a praxe komunistické strany – budoucnost dala za pravdu jemu i dalším českým osobnostem, jako byli bratří Čapkové, Jan Herben, František Langer, Josef Kopta, Fráňa Šrámek, Ladislav P. Procházka nebo Jaroslav Kallab.
Ačkoli se z vězení vrátil s podlomeným zdravím, s vervou se ujal nabídky Moravského muzea, aby vybudoval genetické oddělení a Mendelovo muzeum, které pojmenoval Mendelianum. Poslední léta se věnoval studiu Mendelova vědeckého odkazu v souvislosti s nejnovějším vývojem genetiky a evoluce a dokonce chtěl v Brně vybudovat i pracoviště pro studium filozofie a historie této vědní disciplíny. Otevření Mendeliana se už sice nedočkal, ale stačil ještě zveřejnit významné historické studie zaměřené na zkoumání vzniku a vývoje Mendelova objevu. Celkově zveřejnil česky, německy, francouzsky nebo anglicky 642 knižních a časopiseckých publikací o entomologii, biologii, eugenice, fyziologii, endokrinologii, plemenitbě zvířat a historii vědy a zejména genetice a v mnoha z nich se věnoval problémům filozofie a vývoje vědy, výzkumu a využívání vědeckých poznatků v praxi. Vědeckou pravdu a své přesvědčení hájil vždy bez ohledu na následky a důsledně spojoval vědu s výukou.
Objevitelskou teorii přenosu dědičných jednotek přednesl Gregor J. Mendel poprvé před Přírodozkumným spolkem v Brně ve dnech 8. února a 8. března roku 1865. Když ji spolek o rok později publikoval formou odborného článku ve svém časopise, rozeslal ho institucím po celém světě. Letos tedy slavíme 150 let od Mendelova významného objevu. Mendelianum s tradicí započatou Jaroslavem Kříženeckým připomíná toto výročí mnohými akcemi. Moderní centrum, jehož projekt zaštítil předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš, je sdružuje pod názvem Mendel Forum. Během mendelovského víkendu 6.–8. března 2015 se v rámci konference za účasti zahraničních spolupracovníků Mendeliana uskuteční inaugurace Centra a bude představena nová publikace o životě a díle G. J. Mendela z pera prof. J. Kleina z USA.
MARINA HUŽVÁROVÁ