Česky
Tematikou lesnictví se zabýval pracovní seminář „Lesní hospodářství: aktuální problémy a rozvojová strategie“, který uspořádala Komise pro životní prostředí AV ČR 13. dubna 2016 v budově Akademie věd na Národní třídě. Pojetí semináře vycházelo z předpokladu, že lesní ekosystémy jsou základní složkou krajinného systému a lesní hospodářství je principiálním nástrojem společnosti pro jejich udržení a zvelebení. Lesnictví je přitom pod silnou společenskou kontrolou a mají na něj vliv mnohé parciální zájmy. Jde o obor s významným ekonomickým potenciálem, který se 5–8 % podílí na celostátním HDP, a to nejen lesním hospodařením, ale především prostřednictvím návazných zpracovatelských odvětví.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Spojení ekonomiky, ekologie a estetiky patří k základnímu poslání lesnictví a lesního hospodářství v budoucnosti.
V úvodu odpověděl prof. Vilém Podrázský na otázku, jak se měnila lesnická paradigmata – teorie a praxe a jaká hlavní úskalí se z tohoto hlediska vyskytují v České republice. Charakterizoval trendy v pojímání lesnictví a lesního hospodářství od středověku do současné doby a vyzdvihl mnohostrannost chápání lesnictví ve společnosti i několik uznávaných paradigmat, s nimiž společnost k tomuto sektoru přistupuje. V současnosti se kromě všeobecně respektovaného konceptu trvale udržitelného lesního hospodářství (trvalou udržitelnost lesního hospodaření ve smyslu produkční funkce lesů definoval v roce 1713 Hans Carl von Carlowicz) na jedné straně prosazuje ekonomistický pohled, jenž primárně zdůrazňuje prvotní produkci dřeva. Na straně druhé se projevuje snaha prosadit environmentální zájmy – tj. omezit produkci dřeva a tím maximalizovat přírodní charakter lesů a jiné zaměřené benefity.
'
Jako nejdůležitější téma se řešil problém různého chápání poslání lesů jednotlivými zájmovými skupinami a jeho nesoulad s hlavními objektivními kritérii lesního hospodářství, jak je vytvářejí reálné podmínky. Pro dosažení jakéhokoli žádoucího stavu má lesnická věda a praxe dostatek odborných podkladů a předpokladů. Požadavky jednotlivých nátlakových skupin jsou ale vzájemně neslučitelné, což často vede k politickému, a nikoli odborně podloženému rozhodování.
Ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) Ing. Jaromír Vašíček posléze přiblížil současný stav a hlavní tendence vývoje lesů. Během posledního asi půlstoletí výrazně roste podíl listnatých dřevin, uplatnění přirozené obnovy a tím i stupeň smíšení českých lesů. Některé výsledky Národní inventarizace lesů dokumentují skutečnost, že vlivem zvyšujícího se podílu listnatých dřevin v lesních porostech se snižují těžební možnosti jehličnanů a postupně se navyšuje těžba listnáčů s logickým dopadem na dřevozpracující průmysl. Tento trend bude pokračovat i v budoucnosti. Obnova lesních porostů a zalesňování zemědělských pozemků probíhá na základě terénního šetření lesnické typologie, která detailně popisuje a následně zařazuje lesní ekosystémy do „Typologického sytému ÚHÚL“.
Foto: Archiv autora
Na základě těchto podkladů, které se začaly vytvářet již po druhé světové válce, se mj. vymezuje i druhová skladba lesních dřevin vhodná pro příslušná lesní stanoviště. Ing. J. Vašíček se dále zabýval podílem chráněných lesů; ke konci roku 2013 bylo 37 % plochy lesů zařazeno do některého z ochranných režimů vymezených zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Při popisu vývojových trendů se zaměřil na dvě oblasti, které pravděpodobně ovlivní budoucí stav lesů v ČR. Jde o klimatickou změnu, a zejména její rychlost. Druhým aspektem je znalostní rozvoj společnosti a s ním spojený vliv na lesy projevující se obdobným způsobem jako v minulých stoletích.
Doc. Miroslav Hájek se zaměřil na ekologické služby lesů a lesního hospodářství, především z hlediska sektorové ekonomiky. Hlavním problémem v této oblasti je výhradní ekonomický přínos lesního hospodářství, tj. zisk a nutnost z něj financovat ostatní funkce/služby. Ekonomie životního prostředí se zabývá lesem jako polyfunkčním environmentálním zdrojem a lesním hospodářstvím jako polyfunkční lidskou činností v lese. Funkce lesa zahrnují užitky, které les poskytuje, a to bez ohledu na vlastnické poměry, má tedy charakter veřejného statku. Soustava funkcí lesa se stále vyvíjí podle změn v sektoru společenských potřeb a poptávky. Potřeby společnosti, míra jejich uspokojování a funkce, které je uspokojují, jsou různé v čase i v místě, souvisejí s ekonomickou a sociální úrovní společnosti, s její kulturou, tradicemi, zvyklostmi a zvláštnostmi života.
Funkce lesa lze rozdělit podle sociálně-ekonomického obsahu, pokud jde o jejich konečné dopady na společnost, na produkční (tržní, výrobní či internality) a mimoprodukční (netržní, nevýrobní, pozitivní externality). V souvislosti s produkční funkcí je třeba brát v úvahu, že sama má výrazně pozitivní environmentální význam, protože poskytuje obnovitelnou a k životnímu prostředí šetrnou surovinu (při výrobě, zpracování, využívání a likvidaci je podstatně příznivější životnímu prostředí než jiné suroviny). Lesní hospodářství se zaměřuje především na produkci dříví, ale zároveň tím podporuje i ostatní funkce lesa. Jestliže však je poptávka po ostatních funkcích vyšší, je třeba vynaložit na jejich podporu další finanční prostředky. Dochází tím k tzv. intenzifikaci funkcí lesa. V případě intenzifikace jeho netržních funkcí jde o záměrné poskytování funkcí lesa, tzn. ekosystémových služeb.
Foto: Archiv autora
Na rozdíl od záměrně podporovaných ekosystémových služeb vznikají některé funkce lesa samovolně. Přesto jsou podporovány, o čemž svědčí i výzkum, jenž se v současnosti realizuje na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze (projekty Aktuální a strategické možnosti trvale udržitelného poskytování funkcí lesa a služeb polyfunkčního lesního hospodářství veřejnosti z hlediska sociálně-ekonomického, politického a právního v České republice a Diferenciace intenzit a postupů hospodaření ve vztahu k zajištění biodiverzity lesa a ekonomické životaschopnosti lesního hospodářství).
Pojetím a vývojem konceptu přírodě blízkého lesního hospodářství se zabýval doc. Jiří Remeš, který objasnil důvody a předpoklady vzniku přírodě blízkého pěstování lesů a charakterizoval vývoj a nejvýznamnější představitele směrů přírodě blízkého pěstování lesů v Evropě, Severní Americe a také v České republice včetně hlavních organizací, jež tyto pěstební postupy propagují. Jmenoval hlavní společné znaky přírodě blízkého pěstování lesů (ekosystémové pojetí lesa, vytváření strukturálně diferencovaných a smíšených porostů, omezení vstupů dodatkové energie a maximální využívání přirozených vývojových procesů).
V prezentaci také zdůraznil výhody, které z praktické aplikace přírodě blízkého pěstování lesů vyplývají jak z hlediska ekologických, environmentálních a sociálních důsledků, tak z hlediska ekonomického. Zmínil též některé limity přírodě blízkého pěstování lesů, tj. prosazování subjektivních zájmů a dosažení cílového stavu při jeho přeměně. Je zapotřebí si rovněž uvědomit, že často nelze docílit všech deklarovaných atributů přírodě blízkého pěstování lesů, respektive požadovaných strukturních prvků lesa. Některé z nich se mohou v konkrétních podmínkách i navzájem vylučovat (například diferenciace vertikální struktury a druhová diverzita dřevin).
Účastníci semináře v jeho závěru zdůraznili, že přírodě blízké pěstování musí být vnímáno dostatečně široce a flexibilně, protože do jeho rámce náleží všechny způsoby obnovy, které se vyskytují v přirozených lesích (tedy i způsoby využívající maloplošné holosečné prvky). Nejde tudíž vždy jen o aplikaci způsobu založeného na výběru jednotlivých stromů, byť je tento postup považován, zejména u dřevin snášejících stín, za optimální a přináší nejlepší ekonomické a produkční výsledky.
V následné diskusi vynikly rozdíly v chápání funkcí a postavení lesů a poslání lesního hospodářství. Pozornosti neunikly i nově vznikající terminologické systémy, které způsobují problémy, pokud jde o porozumění mezi představiteli různých oborů. Obecně je patrné neuspokojivé postavení lesnictví ve společnosti. Zásadní vliv na toto postavení měly v minulých desetiletích a mají i v současné době politické a jiné faktory. Jako východisko ze současné neradostné situace se nabízí respektování vědeckých poznatků a odborných znalostí. Je také nutné se ve vztahu k lesnictví více věnovat výchově a vzdělávání ve společnosti a obzvlášť se zaměřit na nejmladší věkové kategorie.
VILÉM PODRÁZSKÝ,
Komise pro životní prostředí AV ČR