Erik Gilk v rámci projektu Osobnosti české literatury šedesátých let XX. století vytvořil ucelenou monografii pojednávající o složitém a nejednoznačně hodnoceném prozaickém díle Ladislava Fukse. Vzhledem k jisté bulvární senzačnosti, jež se kolem spisovatele navršila, se přitom snaží abstrahovat od psychologického či biografického čtení Fuksova díla. Proto jsou pasáže o prozaikových životních peripetiích odděleny od výkladových kapitol a na závěr je zařazeno kalendárium autorova života a díla. Gilk se ve svých interpretačních sondách zaměřuje na vlastní uměleckou hodnotu Fuksova díla, což vzhledem k poněkud předpojatému hodnocení autorových textů vydaných za normalizačního dvacetiletí nebývá samozřejmé. Soustředí se přitom na jedinečnou autorskou poetiku, zkoumá prostředky významové výstavby, všímá si způsobů vyprávění, důmyslné motivické struktury, neopomíjí ani hru se čtenářem a dokonalou evokaci atmosféry příběhu.
Previous
Next
Stabilita, labilita, systém
MICHAL CHARYPAR
Prozatím už jedenáct vydaných svazků a několik dalších plánovaných pro nejbližší léta, jež avizuje zadní...
Paralely mezi českou a ruskou kulturou v podmínkách nesvobody
HANA KOSÁKOVÁ
V knize nazvané Autoren im Ausnahmezustand. Die tschechische und russische Parallelkultur (Autoři ve...
Vyprávění po traumatu
ANNA FÖRSTER
Kulturologicky a psychoanalyticky poučené literárněvědné práce o traumatu nepředstavují — přinejmenším v...