Česká literatura 53, 2005/2

Studie

Ludmila Sochorová: Z repertoáru Vlastenského divadla v Praze: „Strašlivý hodování nebo Don Jean, mordýř svého pana bratra Don Carlos“
(153-188)
Příspěvek usiluje o charakteristiku a určení pravděpodobné doby vzniku pozdní české adaptace příběhu o Donu Juanovi, která byla zřetelně ovlivněna francouzskou klasicistickou tradicí i tradicí slavné italské commedie dell´arte 18.století. Sentimentální mravoličná hra, nejstarší známá česká verze příběhu o španělském prostopášníku a neznabohovi, jejíž text se dochoval jen v neúplném znění, byla však dílem vzdělaného autora, který v ní uplatnil některé prvky a motivy barokní divadelní tradice, dobové homiletiky i tradice barokní hudby a zpěvu, ale také vliv profesionální divadelní produkce pozdního osvícenství. Synkreze těchto dramatických i divadelních postupů a prostředků, včetně pozoruhodného jazyka dramatu, v němž se vyskytovaly četné dialektismy, doložila pozdní městskou provenienci svérázné české adaptace i její „druhý život“ ve východních Čechách. Charakter sentimentálního mravoličného textu, který byl dosud považován za součást české loutkářské produkce 18.století, však zároveň rozhodl o zařazení hry do repertoáru profesionálního pražského česko-německého Vlastenského divadla U Hybernů, když zdánlivě okrajová zmínka o „hraběnce Binosi“ umožnila určit jako pravděpodobnou dobu vzniku pozdní české morality v Praze léta 1795 až 1796.

Jiří Pelán Kollár, Petrarca a Dante
(s. 188-202)
Autor úvodem konstatuje nejprve petrarkovskou a pak (pro poslední dva zpěvy, vydané v edici z roku 1832) dantovskou inspiraci Kollárovy básně Slávy dcera a upozorňuje na nekompatibilnost těchto dvou vzorů. Kollárovu četbu Petrarcy a Danta, zprostředkovanou německými překlady, charakterizuje jako dílčí: slovenský básník využíval pouze selektovaných formálních a motivických prvků. Kollár nesporně neoceňoval oba italské básníky bez výhrad: na základě pasáží z popisu Kollárovy cesty do severní Itálie vykonané v roce 1841 autor dovozuje, že v distancovaném způsobu, jímž Kollár o svých vzorech hovoří, lze zaslechnout jejich kritiku z protestantských a panslavistických pozic. Kollár přesto dokázal svůj kontakt s Petrarcou a Dantem pozitivně zhodnotit: jestliže se z petrarkovského sonetu naučil koncíznímu a sémanticky bohatému výrazu, stylistická otevřenost dantovského “realismu” ho přivedla k formálnímu experimentu, realizovaném v heroikomickém žánrovém rámci.

Rozhledy

Alice Jedličková: S mimesí v batohu na výlet do různosvětů
(s. 203-226)

Vladimír Křivánek: V labyrintech Holanovy pozdní lyriky. Nad knihou Zdeňka Kožmína
(s. 226-232)

Jan Linka: Co z raněnovověkých textů vydávat? A jak?
(s. 233-239)

Rozhovor

O možných světech, fikčnosti a o tom, co nám zabraňuje beztrestně žvanit (Lubomíra Doležela se ptali Tomáš Kubíček a Petr A. Bílek)
(s. 240-253)

Recenze

Aleš Haman: Znovu a nově o strukturalismu Pražské školy
(Volek, Emil: Znak – funkce – hodnota. Estetika a sémiotika Jana Mukařovského v proudech současného myšlení. Zápisky z podzemí postmoderny. Praha – Litomyšl, Paseka 2004. 112 stran.)
(s. 254-265)

Josef Šebek: Jan Mukařovský z "podzemí postmoderny
(Volek, Emil: Znak – funkce – hodnota. Estetika a sémiotika Jana Mukařovského v proudech současného myšlení. Zápisky z podzemí postmoderny. Praha – Litomyšl, Paseka 2004. 112 stran.)
(s. 265-272)

Jiří Holý: Encyklopedie literárních žánrů
(Mocná, Dagmar – Peterka, Josef et al. (edd.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha – Litomyšl, Paseka 2004. 704 strany.)
(s. 272-276)

Filip Tomáš Na okraj patnácti set stran „myšlení o literatuře“
(Přibáň, Michal et al. (edd.): Z dějin českého myšlení o literatuře 3 (1958–1969). Antologie k Dějinám české literatury 1945–1990. Praha, Ústav pro českou literaturu 2004. 534 strany.)
(s. 276-279)

Kronika a glosy

Luboš Merhaut: Sborník k pětasedmdesátinám Jiřího Brabce
(s.280-281)

Jaroslav Med: Za Karlem Vránou
(s. 281-282)

Jan Malura - Jakub Sichálek: Jan Lehár (23.1.1949-29.12.2004)
(s. 282-287)

Bibliografie díla Jana Lehára
(s. 288-303)

Informatorium
(s. 303-308)