Experimentální metody v mechanice materiálů a konstrukcí

Okruh 6: Experimentální metody v mechanice materiálů a konstrukcí

Výstavba teoretických modelů mechaniky pevných těles je podmíněna znalostí mechanických vlastností zkoumaných materiálů, těles a konstrukcí. Potřebná data se získávají metodami experimentální mechaniky.
Vedle základních měření, založených na použití tradičních prvků jako jsou extenzometry a tenzometry, se široce používají různé metody pracující s 2D maticemi dat, získané na základě různých fyzikálních principů (například optické pixelové detektory, X-ray pixelové detektory, termografie, skenovací elektronový mikroskop). Tyto metody v posledních letech zaznamenaly bouřlivý rozvoj díky zavádění digitálních forem záznamu a počítačové podpory zpracování výsledků.
Dalším polem výzkumu je vyhodnocování vlastností stavebních konstrukcí, významnou oblast zde tvoří výzkum metod nedestruktivního nebo polodestruktivního vyšetřování vlastností a chování historických materiálů a objektů. S ohledem na dlouhodobé sledování mechanického chování konstrukcí je vyvíjena technika dálkového čtení experimentálních dat pomocí GSM sítí. Pro hodnocení poškození rozměrných prvků stavebních konstrukcí byla vyvinuta metoda, založená na sledování změn dynamických charakteristik zkoumaného prvku. Myšlenka použití změn dynamických charakteristik ke stanovení velikosti a místa poškození nebo jiných imperfekcí podporuje vývoj velmi přesných snímačů odezvy a počítačů. Teoretické nástroje při řešení tohoto problému byly zpracovány pro diskrétní i kontinuální systém. Problém vyžaduje i experimentální řešení zaměřené na identifikaci nosného systému a identifikaci imperfekcí a jejich lokalizaci v nosném systému.

Vědecké projekty a týmy se soustřeďují na skupiny úloh:

• Digitální optické metody.
• Počítačově podporované metody zpracování experimentálních dat.
• Nedestruktivní metody diagnostiky stavebních konstrukcí.
• Modální analýza.