Tabery: „Předvolební výzkum není tak doslovný, jak se zdá“

Výzkumy bezdomovectví

Podle Paulíny Tabery tvoří lidé bez domova populaci nejhůře zachytitelnou oficiální statistikou a jejich sčítání je tedy relativně velkou výzvou. Problém také spočívá v nutnosti jednotné metodologie, pokud chceme množství lidí srovnávat na mezinárodní úrovni. „Zároveň je několik kategorií bezdomovectví, protože máme lidi, kteří žijí přímo na ulici, to jsou ti nejpotřebnější, u nichž město potřebuje vědět například v případě mrazů, jaké potřebuje ubytovací kapacity, potom ale máme takzvané osoby bez bytu, a to jsou osoby žijící třeba v azylovém domě nebo na ubytovně,“ vysvětluje Tabery.

Podle ní často převládá pocit, že se jedná o velmi malou populaci, nejedná se však o homogenní skupinu, mezi lidi bez stálého přístřeší můžeme řadit lidi v různých životních situacích. Tabery zmiňuje také dvojí přístup ke zkoumání bezdomovectví. „Máme několik dobře provedených sčítání a sociologických průzkumů, které se zabývají bezdomovectvím. Sčítání však k fenoménu přistupuje z pozice autority, na jeho základě se zjišťuje, jaké je třeba nastavit politiky, abyste těm lidem mohli pomáhat. Je to takový externí přístup, naproti kterému jsou pak etnografické, antropologické nebo sociologické přístupy, které se spíš zabývají tím, jaké to je být člověkem bez domova, co si lidé v této situaci myslí, co pociťují. To je vnitřní perspektiva,“ popisuje. Zmiňuje přitom výzkumný projekt Hobohemia sociálního antropologa Petra Vašáta, kterému se podařilo vyvrátit některé stereotypy panující o lidech bez domova.

Například se ukázalo, že velká část lidí bez domova nekonzumuje alkohol vůbec, nebo jen příležitostně. „Takové to celodenní popíjení se tam objevilo sned jen v 10–15 %, takže většina té populace je skutečně úplně srovnatelná s běžnou populací. To znamená třeba několik málo piv za týden. To, co známe z běžné populace, vlastně platí i pro tu populaci bezdomoveckou.“

Předvolební průzkumy

V rozhovoru se Tabery věnovala také tématu amerických voleb a obecně předvolebních výzkumů, u nichž naráží například na to, že je třeba je nevnímat doslovně. „Výzkum není tak doslovný, jak se zdá. To že někdo napíše 10, neznamená, že to je 10. Vždy si k tomu musíme přičíst nějaký konfidenční interval, nějakou chybu, která je kolem, a ta může být relativně velká. Třeba na tisícovce respondentů může být plus mínus 3 %, což není málo, to je 6% interval,“ upozorňuje Tabery. Dokonalý přitom není ani samotný sběr dat, abychom mohli předpokládat, že za odhady volebních výsledků fungují dokonale matematické postupy.

Je těžké se vyhnout tomu, aby předvolební průzkumy neovlivňovaly voliče. I z toho důvodu je vhodnější otázka, která zjišťuje, koho by lidé volili v tuto chvíli, otázka na budoucí volbu je z hlediska výzkumu příliš hypotetická. Do výsledků vstupuje příliš mnoho faktorů, volební model je přesto zajímavým nástrojem. „To, jestli tu stranu budu volit, kolik stran zvažuji, se postupně upevňuje. Vidíme, že se blížíme reálné situaci a modely začínají měřit relativně dobře, protože lidé jsou schopni vyselektovat, koho budou volit a jsou schopni celkem přesně říct, zda vůbec dojdou k volbám,“ vysvětluje Tabery.

Celý rozhovor je k nalezení také ve článku Paulína Tabery: Předvolební průzkumy ovlivňují voliče. Moratorium je ale k ničemu.