Sexuální chování a sexuální postoje

Sexuální chování v obvyklých, ale i v patologických projevech je předmětem celoživotního vědeckého zájmu prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc., klinického psychologa Sexuologického ústavu VFN a 1. LF UK v Praze, profesora klinické psychologie na katedře psychologie Filozofické fakulty UK a samostatného vědeckého pracovníka 1. lékařské fakulty UK. Před komisí Psychologie obhájil disertaci „Sexuální chování a sexuální postoje obyvatelstva České republiky: Výsledky reprezentativních výzkumů“ a získal vědecký titul „doktor sociálních a humanitních věd“.

Vědecko-výzkumnou činnost zaměřil například na výzkum úspěšnosti specializované sexuologické léčby deviantů, hlavních charakteristik parafilních i neparafilních sexuálních delikventů různých diagnostických skupin; zabýval se též zkoumáním partnerských vztahů transsexuálů female-to-male, účinky léčby těchto pacientů v procesu přeměny pohlaví a rozdíly mezi transsexuály male-to-female a female-to-male. V oblasti sexuálních dysfunkcí zkoumal sám nebo se spoluautory orgastickou funkci žen, osobnostní charakteristiky pacientů s erektilní poruchou a charakteristiky jejich partnerských vztahů nebo sexuální dysfunkce u schizofreniček. Zpracoval rovněž reprezentativní výzkum prevalence erektilních dysfunkcí u mužů středního věku. Byl jedním z hlavních organizátorů výzkumů sexuálního chování české populace (1993, 1998, 2003 a 2008, 2013), výzkumu sexuálního chování pražské mládeže s ohledem na jeho rizikovost z hlediska HIV/AIDS, sexuálního chování českých adolescentů, reprezentativního výzkumu sexuálního chování obyvatel ČR středního věku nebo mezinárodního výzkumu sexuální spokojenosti v devíti zemích střední a východní Evropy SHOW.

Foto: Archiv autora

Disertační práce se zaměřila na shrnutí výzkumných poznatků o charakteristikách sexuálního chování a sexuálních postojů české populace. Jejím základem byl projekt realizovaný v ČR od roku 1993: sledování změn v sexuálním chování obecné populace opakovanými výzkumy v intervalu pěti let. Výzkum je ojedinělý především skutečností, že prozatím v žádné zemi se podobné periodické zkoumání stejnou metodou neuskutečnilo. Zatím tedy nejsou k dispozici srovnatelná data o trendech v sexuálních aktivitách obyvatelstva z jiných států, i když jednorázové výzkumy se v minulosti uskutečnily například ve Velké Británii, v USA nebo ve Francii.

Autorem a odborným garantem všech dosud administrovaných čtyř opakování výzkumu byl autor disertace. Při tvorbě dotazníku použitého ve výzkumu byl spolupracovníkem doc. Jaroslav Zvěřina. Kromě výsledků publikovaných v disertaci byla data souhrnně a postupně uveřejněna ve dvou monografiích (Weiss a Zvěřina, 1999, Weiss a Zvěřina, 2001), v odborných časopisech a ve formě samostatných kapitol v monografiích.

Terénní výzkum provedla při všech čtyřech administracích demoskopická agentura DEMA, a. s. Dotazováno bylo celkem 1719 osob (v roce 1993), 2003 (v roce 1998) a 2000 (v letech 2003 a 2008). Soubory byly reprezentativním vzorkem mužů a žen České republiky starších 15 let podle obvyklých kritérií (věková kategorie, velikost místa bydliště, vzdělání a ekonomická aktivita). Terénní sběry dat pomocí anonymně vyplňovaných dotazníků administrovaných školenými tazateli (návratnost byla kolem 80 % v prvních třech výzkumech a 60 % v posledním) se uskutečnily v posledním měsíci let 1993, 1998, 2003, 2008.

Výsledkem srovnání těchto výzkumů a hlavních charakteristik sexuálního chování české populace dospěl autor například k závěru, že počátky partnerské sexuality se neurychlují. Průměrný věk první soulože je stále v průměru kolem 18 let u mužů i u žen. U mnoha mužů i žen je zřejmě občasná masturbace normálním doplňkem partnerských styků. Postoj k masturbaci je u našeho obyvatelstva tradičně velmi tolerantní.

Méně očekávaným zjištěním je skutečnost, že ani u mužů a ani u žen se nezvyšuje počet sexuálních partnerů uváděných celoživotně, počet partnerů za posledních 12 měsíců klesá. V oblasti antikoncepce nastaly nejvýraznější a vesměs pozitivní změny. Poklesl počet těch mužů a žen, kteří při prvním styku nepoužili žádnou antikoncepci nebo použili nespolehlivý způsob ochrany (například přerušovanou soulož). Velmi pozitivně se mění obraz používání antikoncepce ve stálých partnerských vztazích, zjevný je především porevoluční nárůst uživatelek účinné antikoncepce. S tímto trendem pravděpodobně souvisí dramatický pokles počtu interrupcí na necelou čtvrtinu stavu roku 1989.

Nemění se podstatně počty jedinců sexuálně traumatizovaných – mužů a žen sexuálně zneužitých v dětství nebo znásilněných žen. Sexuální kriminalita zůstává vážným problémem i z hlediska jejího utajení, neoznámení příslušným orgánům. Role rodiny a školy jako zdroje informací o sexualitě je u obou pohlaví pouze sekundární; tyto instituce zatím plní svou roli nedostatečně.

Přibližně 20 % mužů i žen uvedlo sexuální dysfunkci v anamnéze. U mužů jde především o poruchy erekce a předčasnou ejakulaci, u žen o poruchy lubrikace a dyspareunie. V oblasti orgastické schopnosti českých žen jsme kromě negativní korelace konsistence dosahování orgasmu s věkem prokázali jednoznačně její souvislost více s dobou trvání soulože než s délkou předehry. Z faktorů, které se při našem rozboru prokázaly jako významné pro schopnost dosahovat orgasmus při vaginální souloži, to byla především skutečnost, zda se probandkám v dětství dostalo informací, že vagína je důležitá pro ženský orgasmus, dále pak jejich schopnost soustředit se během soulože na pocity v pochvě a taky do jisté míry i jejich preference penisů nadprůměrné délky. Pro ženy trpící sexuální dysfunkcí jsou dle našich zjištění charakteristické tyto faktory: sexuální zne­-užití v dětství v anamnéze, zkušenost se sexuálním násilím v anamnéze, sexuálně přenosná infekce v anamnéze a pozitivní postoj k náhodným sexuálním stykům. Jako statisticky významné se ukázaly i další faktory: nespokojenost s vlastním sexuálním životem a předstírání orgasmu při každém nebo téměř při každém styku.

Lze jednoznačně konstatovat, že sexuální postoje našich obyvatel jsou ve všech zkoumaných oblastech liberálnější než postoje obyvatelstva západních zemí, kde byly provedeny srovnatelné výzkumy (USA, Velká Británie a Francie). Ve srovnání s rokem 1993 nastal v roce 2008 výrazný pokles spokojenosti s vlastním sexuálním životem, a to zvláště u žen.

Disertační práce poskytla zatím nejširší srovnání trendů v sexuálním chování české populace. Poznání charakteristik tohoto chování je přitom významné především z hlediska možných preventivních opatření v oblasti patologických jevů, hlavně šíření pohlavně přenosných infekcí včetně HIV/AIDS, nežádoucích otěhotnění, ale i sexuální kriminality – především sexuálního zneužívání dětí, ale i sexuálního násilí v jeho různých podobách. Představuje tak příklad úspěšné aplikace poznatků základního výzkumu v této důležité oblasti lidského a společenského života.

PETR WEISS,
Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK v Praze,
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy