Previous Next
Obhájené disertace 2018 TEREZA PULCOVÁ Soupis zahrnuje bohemistické dizertační práce s literárněvědným zaměřením, které se dotýkají literární...
Hory — literatura — kultura v interdisciplinárním pojetí VERONIKA FAKTOROVÁ Interdisciplinární přístupy, prolamující hranice úzce specializovaných oborů, se v současnosti staly...
„Vnuk osvícenství a syn realismu“ — Arnošt Kraus jako zakladatel germanobohemistiky MICHAEL WÖGERBAUER V současné době zesilují snahy zkoumat vybrané fenomény literárních dějin českých zemí v jiném...

Česká literatura 55, 2007/6

ČÍSLO JE VĚNOVÁNO ZDEŇKU PEŠATOVI K VÝZNAMNÉMU ŽIVOTNÍMU JUBILEU

Studie

Libuše Heczková „Lumírovci k večeři“
(s. 772-789)
Plná verze textu je dostupná v pdf-formátu.

Dalibor Tureček: Epický model Nezvalovy prózy
(s. 707-716)
Studie se zabývá prózou Vítězslava Nezvala, která ve srovnání s poesií zdánlivě představovala okrajovou oblast autorovy tvorby; lyričnost také byla zdůrazňována jako klíčový prvek Nezvalova prozaického umění. Příslušné texty přesto nejsou absolutním rozplynutím příběhu v lyrice a vykazují dokonce řadu rysů tradičního epického modelu; Nezval ovšem tyto prvky používá v nových souvislostech a s novými funkcemi. Klíčovým bodem je rámcová povaha fikčního světa, kolísajícího mezi „možným“ a „nemožným“ pólem. Následně zásadně vzrostla role přepínačů mezi jednotlivými vrstvami textové struktury a zároveň i role vyprávěče, který zaujímá pozici reflektoru mezi oběma základními rovinami. Do popředí pak vystupuje proud asociací, vyjadřovaných často osobitě stylizovaným básnickým jazykem. Na druhou stranu lze v Nezvalových prózách – kromě známých a mnohokrát evidovaných analogií s texty Proustovými - nalézt řadu intertextuálních odkazů k románové tradici od Flauberta k Meyerinkovi; silná a zjevná je ale především inspirace triviální literaturou: Nezval ovšem hraje se schematickými postupy pokleslých žánrů hru, která je často dovádí na okraj parodie, stupňuje do absurdity a především udržuje „dvojlomné“ napětí mezi věrohodností a fantastičností příběhu. Ona podvojnost na rozhraní reality a fikce, na kterém je veden čtenář, odehrávají se děje a na němž se pohybují jednající postavy, se zdá být základním rysem Nezvalova epického modelu.

Texty

Zdeněk Hrbata: Barthesovy formy dějin
(s. 810-814)
Úvodní komentář k překladu Barthesovy studie Diskurz historie.

Roland Barthes: Diskurz historie (přel. Josef Fulka)
(s. 815-828)

Rozhledy

Marie Langerová: Svůdnost avantgardy, fetišistický jazyk
(s. 829-850)
Plná verze textu je dostupná v pdf-formátu.

Václav Petrbok: Nad edicí dopisů F. Palackého ženě Terezii aneb Příspěvek poněkud bilanční
(s. 851-860)
Problémově založená recenze Kořalkovy edice Palackého dopisů ženě Tereze (Briefe an Therese. Korresponez von František Palacký mit seiner Braut ind späteren Frau aus den Jahren 1826-1860), v níž autor hodnotí současný stav české ediční epistolografie předních osobností české slovesné kultury a uvádí přehled dosud vydaných edic.

Jiří Holý: Zdeněk Pešat osmdesátiletý
(s. 861-868)
Jubilejní stať, rekapitulující literárněhistorické a teoretické dílo Zdeňka Pešata.

Recenze

Jaroslava Janáčková: Historie literatur západních a jižních Slovanů: opožděný referát
(Istorija litěratur zapadnych i južnych slavjan I.–III. Moskva, Indrik 1997–2001. 886, 670 a 991 strana. )

(s. 869-872)

Jan Linka: Fenomén
(Hashemi, Michaela: Literární fenomén nepomucenské homiletiky. Brno, Tribun 2007. 138 stran.)

(s. 872-878)

Veronika Ambrosová: Bachtin, pražský strukturalismus a česká avantgarda – postmoderna avant la lettre?
(Wutsdorff, Irina: Bachtin und der Prager Strukturalismus: Modelle poetischer Offenheit am Beispiel der tschechischen Avantgarde. München, Wilhelm Fink 2006. 256 stran.)

(s. 878-882)

Marcel Černý: Nad rakouskou chrestomatií českých literárních reflexí dunajské metropole
(Rothmeier, Christa (ed.): Die entzauberte Idylle. 160 Jahre Wien in der tschechischen Literatur (Österreichische Akademie der Wissenschaften – Philosophisch-historische Klasse, Sitzungsberichte 712. Bd. Veröffentlichungen der Komission für Literaturwissenschaft Nr. 24.). Wien 2004. 734 stran.)

(s. 882-890)

Jiří Zizler: Závada jinak přečtený?
(Málková, Iva: Hledání Viléma Závady. Olomouc, Votobia 2003. 288 stran.)

(s. 890-894)

Alexander Woell: Richard Weiner v Tschechische Bibliothek
(Weiner, Richard: Kreuzungen des Lebens. Erzählungen, Essays, Feuilletons, Briefe. Ausgewählt und kommentiert von Steffi Widera. München, Deutsche Verlagsanstalt 2005 (Tschechische Bibliothek). 300 stran.)

(s. 894-901)

Ondřej Hausenblas: Děti nás učí číst
(Trávníček, Jiří: Vyprávěj mi něco... (Jak si děti osvojují příběhy). Příbram/Litomyšl, Pistorius & Olšanská/Paseka 2007. 68 stran.)

(s. 891-905)

Kronika a glosy

Jiří Zizler: Náš nynější Šalda
(s.906-910)

Jaroslav Med: Za Rio Preisnerem
(s.910-912)

Informatorium
(s. 912-916)