Česká literatura 51, 2003/4
Studie
Miloslav Vojtech: Čeština ako literárny jazyk na Slovensku v období národného obrodenia
(393-418)
V období tzv. slovenského národního obrození (1780–1850) byla na uzemí dnešního Slovenska složitá jazyková situace, která měla velký vliv na celkový kulturní a literární vývoj. Autor shrnuje historické okolnosti průniku češtiny do slovenského kulturního kontextu, tento proces periodizuje do třech fází, podává stručnou charakteristiku prvních dvou a podrobně se věnuje období obrozenskému. Upozorňuje na klíčovou roli historicky podmíněného fenoménu konfesionalismu, který rozdělil vývoj obrozenské literatury na více než 50 let do dvou paralelně existujících částí: linii česky píšících evangelických autorů a „katolickou“ linii bernolákovců. Pro soužití obou literárních seskupení byla příznačná tolerance, korektnost a až programově pěstovaná pluralita. Autor charakterizuje tři odlišné názory na podobu češtiny a sleduje i postupný ústup jejího užívání od uzákonění spisovné slovenštiny (1843). V druhé části studie jsou sledována specifika česky psané literární produkce na Slovensku, její větší návaznost na evropský literární kontext, proměny literárních směrů a dobové chápání a přijímání češtiny jako jazyka v slovenském prostředí. Závěrečná část stručně charakterizuje teritoriální specifika česky psané produkce v různých částech dnešního Slovenska.
Nella Mlsová: Téma domova v díle Jaroslava Havlíčka
(s. 419-440)
Příspěvek sleduje tematizaci domova v díle Jaroslava Havlíčka (1896-1943).
Domov – spojovaný s časovou periodou dětství, prostorem rodného místa a společenstvím lidí, které ho obývá, - představuje jednu ze základních tematických konstant autorovy tvorby.
Východiska autorovy aktualizace tématu jsou spatřována v opakující se lidské zkušenosti, kterou lze pojmenovat jako „odcizení se“ domovu v době dospělosti (v čase sebeuvědomění). Jsou rovněž viděna v „zlomovém“ charakteru dobové situace (zejména I. světová válka), v níž autor žil a tvořil, stejně jako v osobním „ustrojení“ samotného tvůrce.
Domov se svými tradičními atributy (postýlka se sítí, rodný dům apod.) je autorem pojímán jako východisko a opěrný bod existence člověka nejenom v rovině faktické, ale i duchovní.
Sledovaná tematika je detailně analyzována na třech raných Havlíčkových prózách (s přihlédnutím k dalším autorovým textům): na črtě Domov, která vznikla v roce 1926 nejprve jako ryze soukromý záznam a teprve v roce 1941 byla přepracována do tvaru určeného čtenáři; a na povídkách Cesta loutek /Sen/ a Bůh mého dětství napsaných v roce 1927. Na zvolených textech je dokladována aktuálnost daného tématu již v počátcích autorovy tvorby, jeho souvislost s genezí Havlíčkova díla i jeho paralelní variantní ztvárňování. V črtě Domov autor modeluje obraz domova, který přes zcela konkrétní individuální rysy, jež mu poskytuje výpověď existenciálně ohroženého člověka, spěje k jeho archetypálnímu ztvárnění. V povídce Cesta loutek „oživuje“ mýtus o vyhnání z Ráje respektive o vyhnání z Ráje a o návratu zpět. V povídce Bůh mého dětství spojuje časoprostor domova s působením dobrého Boha dětství.
Zatímco v prvních dvou prózách (Domov, Cesta loutek) autor „navazuje“ na tradiční životní model, kdy se člověk vztahoval k vyšším archetypálním vzorcům, jejichž prostřednictvím překonával vlastní pomíjivost, v povídce Bůh mého dětství již reflektuje některé složky tradice židovsko-křesťanské, vědomě akceptuje historičnost člověčí existence a dokonce zpochybňuje samu existenci Boha.
Zdeněk Šanda: Časová struktura románu V. Třešňáka Klíč je pod rohožkou
(441-469)
Studie se zabývá teoretickým problémem časové strukutry literárního díla. Toto složité téma v sobě spojuje zkoumání literárně vědné a filosofické. Problematika času literárního díla otevírá řadu specifických možností zkoumání: filosofická východiska literární tvorby, časové aspekty vyprávění a problém literárních druhů či žánrů, souvislosti mězi časem a prostorem fikčního světa díla, časové parametry řeči atd. Tato studie se věnuje časovým aspektům, jež jsou vůči dílu interní a vytvářejí tak jeho strukturu. Mezi ně patří především relace mezi časem vyprávění a časem událostí (č. vyprávěným), jako například časový řád, anachronie, časová orientace vyprávění, časový rytmus, otevřenost a uzavřenost časů apod. Materiálem pro tuto studii byl román V. Třešňáka Klíč je pod rohožkou. Metodologicky se práce opírá o monografie Theorie des Erzählens (1979) F.K. Stanzela a Discours du récit (1972) G. Genetta.
Texty
Gérard Genette: Esej o metodě (2. část)
(s. 470-495)
(Překlad kapitoly z knihy Figures III., Paris 1972.)
Rozhledy
Jaroslava Janáčková: Národní obrození sub specie „zábavného“ divadla
(s. 496-503)
(Recenze knihy Dalibora Turečka Rozporuplná sounáležitost (Praha 2001). Autorka hodnotí knihu v kontextu dosavadních "velkých" výkladů obrozenského písemnictví (F. Vodička, V. Macura) a vyzvedává přínos recenzované knihy.)
Recenze
Petr Čornej: Vybrané stati Umberta Eca (Umberto Eco: O zrcadlech a jiné eseje. Znak, reprezentace, iluze, obraz. Praha Mladá Fronta 2002. 443 stran.)
(s. 508-511)
Ondřej Sládek: Nový úvod do literární teorie (Jonathan Culler: Krátký úvod do literární teorie. Brno, Host 2002. 168. stran.)
(s. 512-518)
Zuzana Urválková: Antonín Měšťan napříč středoeropskými literaturami (Antonín Měšťan: Česká literatura mezi Němci a Slovany. Praha, Academia 2002. 319. stran.)
(s. 518-521)
Robert Adam: Nová německá monografie o vyprávěcích technikách Boženy Němcové (Katrin Berwanger: Die szenische Poetik Božena Němcovás. München, Otto Sagner 2001.)
(s. 521-525)
Kronika a glosy
Zdeněk Šesták: Předobraz pana výpravčího Hubičky
(s.526-527)
Jaroslava Janáčková: Zasloužila se o Jana Nerudu...
(s. 527-528)
Lucie Peisertová: Celostátní studentská literárněvědná konference
(s. 528-530)
Josef Zumr: Karel Kosík (26. 6. 1926 – 21. 2. 2003)
(s. 530-531)
Informatorium
(s. 531-536)