Česká literatura v síti
V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
Slova od srdce
Slova od srdce
MARIE ŠKARPOVÁ
Jeden z největších současných znalců české katolické kazatelské produkce 17. a 18. století Miloš Sládek se ve své poslední knize zaměřil na tzv. nedělní kázání, tj. duchovní promluvy vycházející z biblických úryvků (perikop), které se přednášely o nedělích ve více či méně bezprostřední vazbě na mešní liturgii. Sám žánr kázání je přitom pro literárního historika pracujícího primárně s literárními (tj. literami fixovanými) prameny nespornou výzvou, neboť je v křesťanské kultuře Písma výrazným příkladem sekundární orality: ač vychází z psaného biblického slova, kázání bylo a je přednostně určeno pro ústní přednes specifickým řečníkem (v katolické církvi dodnes platí, že kázat smí pouze muž s kněžským nebo jáhenským svěcením) v jasně vymezené situaci (např. nedělní kázání na evangelijní perikopy se ve Sládkem sledované době přednášela v neděli dopoledne mezi ranní a hrubou mší, nedělní kázání na úryvky z novozákonních epištol pak v nedělním odpoledni). Kázání tedy náleží k žánrům v evropské středověké i raněnovověké slovesnosti nejfrekventovanějším a nejrozšířenějším: jen v každém farním kostele zaznívalo minimálně každou neděli a svátek a určení celé farní komunitě s sebou pochopitelně neslo požadavek jazyka srozumitelného celému shromáždění. Spíše výjimečně byla kázání v podobě uceleného literárního projevu následně zveřejněna písmem či později tiskem: měla sloužit jednak jako tzv. modelová kázání, tj. vzory pro začínající kazatele, jednak také — zejména v době zvyšující se gramotnosti evropské společnosti a rozmachu všeobecného zájmu o náboženskou literaturu — laikům ke společnému předčítání či soukromé četbě, a to nejen těm, kdo se z různých důvodů kázání (a mše) nemohli účastnit osobně.
Literatúra v dynamických konšteláciách
IVANA TARANENKOVÁ
Ťažisko obsiahlej antológie Texty v oběhu. Antologie z kulturně materialistického myšlení o literatuře tvoria iniciatívy, ktoré najmä v britskom a americkom akademickom prostredí od šesťdesiatych rokov 20. storočia viedli postupne k etablovaniu a inštitucionalizovaniu troch prístupov vo výskume literatúry a kultúry — kultúrnych štúdií, kultúrneho materializmu a nového historizmu. V širších súvislostiach tvorili tieto smery súčasť pluralitnej a všeobjímajúcej „kultúrnej teórie“, ktorá výrazne formuje podobu humanitných a spoločenskovedných odborov do dnešných dní.
Trh? Totalita? Jamesonova lekce postmarxismu
JAKUB VANÍČEK
„Většina politických postojů, které […] motivují debatu, jež je obvykle považována za estetickou, jsou ve skutečnosti moralizující pozice, které se snaží dospět ke konečným soudům o fenoménu postmodernismu, ať už jej cejchují jako úpadkový či jej naopak vítají jako kulturně a esteticky prospěšnou a pozitivní formu inovace“ (s. 92). Na této formulaci by snad nebylo nic zarážejícího, nebýt samozřejmosti, s níž Jameson napíše, že diskuze o postmodernismu předpokládá určité politické stanovisko. Česká diskuze o postmodernismu až dosud taková stanoviska spíše přehlížela a vlastně tak budila dojem, že je především diskuzí o estetice, případně sociologickou analýzou prostředí, v němž postmoderní umělecké dílo vzniká. A ačkoli by se mohlo zdát, že Jamesonovy úvahy o postmodernismu se značně liší od těch, které byly v průběhu posledních desetiletí přijaty jako bezproblémově „estetické“, nic obě linie nespojuje pevněji než právě předpoklad politického postoje.
György Lukács stále aktuální
Mezinárodní konference Odkaz G. Lukácse, Budapešť 27.–28. dubna 2017.
Konferenci o intelektuálním odkazu jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších středoevropských myslitelů 20. století pořádal Lukácsův archiv v Budapešti a Mezinárodní společnost G. Lukácse spolu s Filozofickou fakultou Univerzity Eötvöse Loránda, Spolkem studentů Středoevropské univerzity a Katedrou historie téže instituce. Na její organizaci a propagaci se podílel také časopis pro moderní společnost a kulturu Logos. Účastnilo se jí více než osm desítek badatelek a badatelů z nejrůznějších zemí světa včetně Brazílie, USA, Číny nebo Japonska; Českou republiku zastupovali čtyři referující.
Marxistické Kontradikce ve středoevropském kontextu
STEFAN SEGI
Nový časopis s roční periodicitou Kontradikce se zaměřuje na marxistické (kritické) myšlení. Vychází ve dvou jazykových mutacích, české a anglické, a ve shodě s tím si klade dva ústřední cíle: rozvíjet v českém prostředí diskuzi o marxismu (hlavně na úrovni teorie) a prostřednictvím anglické verze zpřístupnit zahraničním čtenářům myšlenky české a středoevropské marxistické tradice. V následujícím shrnutí se zaměříme zejména na ty texty prvního čísla, které se alespoň částečně týkají literatury, literární teorie či obecně estetiky a kultury.
Read more: Marxistické Kontradikce ve středoevropském kontextu