Previous Next
Antologie sloupků Arna Nováka JIŘÍ POLÁČEK Literární historik a editor Jiří Opelík je ve svém oboru činný i na prahu svých devadesátin (narodil se 21....
RKZ anglicky — víc než jen překlad ZDENĚK BERAN V roce 2018, tedy v období, kdy si připomínáme dvousté výročí nalezení (1817) a prvního českého vydání (1819)...
Zkoumat literaturu bez společnosti nedává smysl JAN VÁŇA Sociologie literatury nemá u nás historicky zdaleka tak silnou tradici jako v Polsku. Vedle několika monografií...

Trvnek_temeČteme? Co čteme, kolik čteme, kde čteme, kdy čteme, kolik knih kupujeme, jak často chodíme do knihoven, jak si stojíme ve srovnání s jinými zeměmi, jací jsou naši nejoblíbenější autoři a knihy? Jak čtení knih souvisí s jinými činnostmi a co na nás všechno prozrazuje? Jak je to s naší věrností knize jako nejstaršímu „masovému médiu", zejména jsou-li tady média mladší a mnohem dravější (nejnověji internet)? Co s námi coby čtenáři a účastníky knižního trhu dělá fakt, že u nás vychází tolik knih jako nikdy v minulosti (v průměru téměř padesát každý den)? A jak se na našem vztahu ke knize podepsalo sedmnáct let demokracie? Jsme stále knihomilnou populací, za niž jsme se tak dlouho považovali? Především k těmto otázkám se kniha soustřeďuje. Vychází se v ní z vůbec prvního českého reprezentativního průzkumu zaměřeného na čtenáře a čtení, který se uskutečnil v roce 2007 pod patronátem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a Národní knihovny ČR. Autor se nejdříve zabývá fenoménem čtení (knih) a poté se snaží jednotlivá data z průzkumu uspořádat do několika oblastí: kniha (čtení, nakupování, půjčování, domácí knihovny), dále čas (volný a pracovní, čtení  a jiná média) a nakonec  hodnoty, s nimiž knihy spojujeme (preference, vlivy, postoje, návyky, důvody). V závěru jsou výsledky průzkumu  konfrontovány s tradovanými předsudky, které o čtení knih, zejména v současné době, panují.