Diskusní pořad o hodnotách a budoucnosti nejvyššího pohoří vnitřních Čech tematicky navázal na Akademickou kavárnu o perspektivách Šumavy a do jisté míry i na mnohá další multidisciplinární témata dřívějších Kaváren. Téma se jako aktuální objevilo náhle a nečekaně v roce 2011 – tehdy z vlády Petra Nečase vzešel návrh na zrušení Vojenského újezdu (VÚ) Brdy, který existuje v obměňující se podobě již 85 let.
Foto: Radek Mikuláš, Archiv autora
Diskusní podvečer v Literární kavárně knihkupectví Academia ve Wiehlově domě na Václavském náměstí v Praze se konal 18. června 2014 a moderoval jej člen Rady pro popularizaci vědy AV ČR geolog dr. Radek Mikuláš, který se v minulosti zabýval mj. paleontologií Středních Brd. Pozvání přijali biolog dr. Ondřej Sedláček z Přírodovědecké fakulty UK, lesník Ing. Jaroslav Pipek z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) a Ing. Petr Ježek z Vojenského historického sdružení Brdy (VHSB); jako aktivní posluchači a debatéři se zúčastnili mj. dr. Karel Žák z Geologického ústavu AV ČR a poradce hejtmana Středočeského kraje v otázkách ochrany přírody Ing. Vladimír Valenta.
V současnosti již málokoho překvapí, že rušení vojenského výcvikového prostoru představuje z hlediska ochrany přírody problém a nikoli předpoklad radikální změny k lepšímu, jak jsme se domnívali po roce 1990, kdy byla k civilnímu využití předána území opuštěná ruskými vojsky (zejména okolí Ralska a Milovic). Brzy se ukázalo, že vyloučení běžné zemědělské činnosti, řídké osídlení a omezení turistiky ve vojenských újezdech se kladně projevily na četnosti mnohých vzácných, ohrožených či zákonem chráněných druhů živočichů a rostlin. Snad ještě významnější je skutečnost, že typicky vojenská „péče“ o krajinu (jízda pásových vozidel, dopady střel v cílových plochách a občasné požáry) umožnila namísto pusté měsíční krajiny vznik specifických, cenných biotopů, na které se váže výskyt mnoha významných druhů, především bezobratlých a ptáků, ale i obojživelníků a plazů. Při omezení nebo ukončení vojenské činnosti tedy stojí ochránci přírody před otázkou, jak zachovat hodnoty vzniklé právě působením armády.
Petr Ježek (VHSB) v úvodním příspěvku poukázal na málo známou skutečnost, že VÚ Brdy nesloužil jen k rutinnímu „výcviku vojsk“, ale také například k testování stavebních prvků opevnění či ke zkouškám nových modelů zbraní – vznikl tak soubor specifických stavebních a technických památek. Jaroslav Pipek (AOPK) stručně popsal historický i současný stav lesních porostů a nastínil možnosti ovlivnění lesního hospodaření při různých variantách ochrany území. Společně s Ondřejem Sedláčkem upozornili, že lesy na území VÚ Brdy jsou sice z velké části nepůvodní smrkové monokultury, ale přesto mají jednu významnou hodnotu, kterou je jejich velká celistvá rozloha, již nepřerušují frekventované komunikace, osídlení nebo zemědělsky využívané úseky. Mohou zde proto žít i živočichové, kteří nutně potřebují velká teritoria, například rys. O. Sedláček přiblížil posluchačům hodnoty odlesněných, tzv. dopadových ploch v Brdech a shrnul možnosti, jak je dlouhodobě uchovat i po utlumení či ukončení vojenské činnosti; tyto možnosti však mají omezení – v úvahu připadají občasné srazy historických vojenských vozidel nebo (ještě problematičtější) vysazení populace zubra evropského.
Ministerstvo životního prostředí a podstatná část odborné veřejnosti předpokládá, že ochrana přírodních i historických hodnot Středních Brd bude v případě zrušení vojenského újezdu zajišťována mj. prostřednictvím připravované chráněné krajinné oblasti (CHKO). Tento status však může jen z malé části zabránit výstavbě obytných a dopravních staveb či jiným developerským projektům. Lokalita sice bude i v případě zrušení VÚ požívat ochrany jako chráněná oblast přirozené akumulace vod a jako území důležité pro obranu státu; jsou to však také poměrně snadno prolomitelné bariéry proti eventuálnímu bezohlednému využití.
Diskuse se dotkla i dalších otázek, například pyrotechnického nebezpečí, s čímž volně souvisí problém „divoké“, někdy ohleduplné, jindy však velmi nešetrné turistiky, která se ve Středních Brdech v současnosti provozuje, protože armáda nemá k ostraze tak velkého území prostředky. Pozoruhodným odborným a částečně (v bližším okolí Příbrami) i praktickým problémem je geochemické znečištění pocházející z již netěženého příbramského rudného revíru.
Určitý konsensus v závěru diskuse nastal nad významnou otázkou, zda vůbec mají Střední Brdy přírodní hodnoty obvyklé pro chráněné krajinné oblasti (často se tvrdí, že zejména vzhledem k rozšíření smrkových monokultur nikoli). Diskutující vyjmenovali mnohé různé, někdy ne zcela zjevné hodnoty, například památky po historické těžbě nerostů, krajinné tvary vzniklé v ledových dobách (které se v jiných českých pohořích tak dobře nedochovaly) nebo stopy historického využívání lesního bohatství již od středověku. Nejvíce však byla opět zdůrazněna velikost a celistvost lesního celku nezasaženého osídlením, průmyslem, zemědělskými aktivitami a nadměrnou návštěvností. Věřme, že tyto hodnoty přežijí i naši generaci.
RADEK MIKULÁŠ,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.,
Rada pro popularizaci vědy AV ČR