Obrazy maršálků zpět ve Sněmovně

K připomínce 150. výročí obnovení českého zemského sněmu se konala nejen vědecká konference, nýbrž i slavnostní odhalení a zpřístupnění (omezené provozem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) portrétní galerie Nejvyšších maršálků českého zemského sněmu. Nejvyšší maršálkové – původně již od středověku titul jednoho ze zemských (stavovských) hodnostářů – stáli od roku 1861 v čele českého zemského sněmu, řídili jeho zasedání a současně vedli tzv. zemský výbor jako exekutivní orgán zemského sněmu.

 Foto: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Tiskové konference k návratu obrazů nejvyšších maršálků českého zemského sněmu do Thunovského paláce se zúčastnili (zleva) Luboš Velek, ředitel Masarykova ústavu a archivu AV ČR, Ivan Šedivý, proděkan Filozofické fakulty UK, Jiří Drahoš, předseda Akademie věd, a Petr Kolář z Parlamentního institutu Poslanecké sněmovny PČR.

Portrétní galerie celkem sedmi maršálků vznikala kontinuálně v průběhu 19. a 20. století a zdobila prostory zemského sněmu v Thunovském paláci na Malé Straně. Po roce 1918 byly tyto obrazy coby nevhodný relikt „starého Rakouska“ sňaty a uloženy do depozitářů Národního muzea. Na dlouhá desetiletí tak uvedené podobizny zmizely z očí veřejnosti i historiků samých. Nevhodné uložení se pochopitelně podepsalo na jejich nedobrém fyzickém stavu. Z podnětu předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové byly nyní restaurovány a dlouhodobě zapůjčeny do Poslanecké sněmovny. K příležitosti odhalení pozapomenutých obrazů, autenticky dokumentujících vývoj moderního parlamentarismu v českých zemích, byla 30. března 2011 uspořádána tisková konference. Zúčastnil se jí spolu s Miroslavou Němcovou také předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš, který vyzdvihl nejen význam spolupráce akademického (Masarykův ústav a Archiv AV ČR) a univerzitního (Ústav českých dějin FF UK) prostředí pro uspořádání jmenované vědecké konference, ale i podporu Poslanecké sněmovny PČR. Podobné sdružení organizačních sil se totiž při výzkumu tak důležitého, bohatého a přitom u nás dosud prakticky nedotčeného tématu jeví jako více než užitečné. Lze přitom doufat, že zahájená spolupráce jmenovaných institucí bude i nadále pokračovat a brzy vyústí ve vytvoření vědeckých výstupů podrobně mapujících cesty moderního českého zastupitelského systému.

red