Jan Klípa: Relikviářový kříž z Roudnice: Čechy a Bavorsko (nejen) ve 12. století, 12. 2. 2020
12. února proběhla pravidelná přednáška v rámci cyklu Collegium historiae artium v Ústavu dějin umění AV ČR, tentokrát na téma Relikviářového kříže z Roudnice, vedená historikem zaměřeným na středověké umění v českých zemích, Janem Klípou. Kolem půl páté hodiny byl sál rychle zaplněn a prezentace mohla začít.
I přesto, že kříž není uváděn v mnoha spisech, pan Klípa se věnoval jeho zkoumání dlouhou dobu a objevil několik teorií o jeho původu i jeho pravděpodobné funkci.
Jedná se o tzv. latinský kříž, což znamená, že dolní část je prodloužená – příklady dalších podobných křížů jsou třeba ostatkový kříž z říšského pokladu nebo relikviář dřeva sv. Kříže z dílny Rogera z Helmarshausenu. Zároveň se na koncích ramen rozšiřuje do čtverců, ve kterých, alespoň v horním a bočních, se nachází relikvie. Pravděpodobně byla jedna uschována i ve středu, bohužel ta se nedochovala. Kříž je ze zlacené mědi a po celém povrchu ozdoben filigránem, vysázen je křišťály. Jeden z nich musel být nahrazen a je tedy odlišný od těch ostatních. Nejpodobnější je procesnímu kříži ze Zwiefaltenu (Švábsko, 1138).
Po celém obvodu je výčet jmen apoštolů, jejich postavy se nachází v oblastech čtverců na zadní straně kříže, kromě nich je tam také nápis, který pravděpodobně měl být titulem Krista, ale je špatně čitelný. Problém s rozluštěním nastal i u čtyř dalších jmen - Ymo, Hirmegardis a Sigmar abb(as) - nacházejících se též na okraji kříže. Těmito nápisy se tak kříž podobá například relikviářovému kříži abatyše Berty z Essenu. V prostředku jsou poté znázorněny symboly božské pravice a beránka božího s postavami Kaina a Ábela odevzdávajících oběti.Na základě těchto zjištění se poté původ kříže dá datovat do románského období, i přesto, že je jeho první zmínka až z roku 1872. Následně byl kříž evidován v zámku v Roudnici a až po válce se stal součástí sbírky středočeské galerie. Celou tuto dobu byl kříž v dobrém stavu, kromě spodní části, která byla ale později opravena a kříž byl zrestaurován do nynější podoby. Spodní část (trn), která byla poškozena, napovídá, že byl kříž neustále namáhán, a proto se dá říci, že pravděpodobně sloužil jako procesní ale zároveň i jako oltářní kříž - bylo s ním často manipulováno. Tato informace nám zároveň napovídá o přibližném datu výroby kříže, jelikož před 11. stoletím nebylo běžné, aby byl kříž umístěn na oltáři a plně se to zavedlo až kolem století třináctého.
Co se tedy původu a okolností vzniku kříže týče, pan Klípa se zaměřil na ta tři neznámá jména po okraji památky - Ymo, Hirmengardis a Sigmar abas. Poslední je jméno opata (abas znamená opat) a po bližším zaměření na toto jméno v záznamech klášterů z předpokládaného období vzniku (12. století) se podařilo najít postavu tohoto jména v klášteře blízko Mnichova, Weihenstephan. Tento opat se jím stal pravděpodobně v době, kdy byl starý krucifix na oltáři zničen. Některé zdroje tvrdí, že do něj uhodil blesk, a tak lze hádat, že když objednal nový, byl vyroben tento Roudnický.
V souvislosti s tímto našel pan Klípa jakéhosi Haima (jinak řečený Yma), zmiňovaného v záznamech tohoto kláštera, který odkázal po své smrti všechen svůj majetek právě této instituci. Nebyl jediný, další postavou spojenou s těmito událostmi pak byla jakási Hirmengarda, matka dvou jeptišek ze ženské části kláštera, kterému darovala mnoho svého majetku a peněz. Teorie, kterou tak uvádí pan Klípa, tvrdí, že právě dary těchto dvou vlivných postav zafinancovaly výrobu nového oltářního kříže, a proto jsou tato tři jména taktéž vyryta na rubu kříže spolu s ostatními.
Až o několik století později pak byly do kříže vloženy relikvie, pravděpodobně až kolem 15. století, a trvalo ještě delší dobu, než se dostal do Čech. Pravděpodobně byl vydražen po sekularizaci (potlačení vlivu náboženství a jeho institucí) roku 1803 a dostal se tak do majetku Josefa F. M. z Lobkovic, který jej uložil v Bílině a který o čtyři roky později prodal všechen svůj bavorský majetek bavorské královské koruně. Později se kříž dostal právě do zámku v Roudnici.
I přesto, že kříž stále oplývá mnoha neznámými okolnostmi a nezodpovězenými otázkami, výzkum pana Klípy poskytuje výrazný posun v zodpovězení těchto dohadů. Možná se na nějaké budoucí přednášce dozvíme zase o něco více, ale prozatím si můžeme přijít poslechnout přednášky na další zajímavá témata a třeba se i zapojit do diskuze s ostatními posluchači.
Barbora Wallenfelsová
Jan Klípa je vědeckým tajemníkem Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a pověřený řízením Oddělení umění středověku. Je odborníkem na středověké umění, zabývá se románským uměním, deskovou malbou 14. a 15. století ve střední Evropě a vztahy mezi uměním a liturgií. V letech 2004–2017 pracoval jako kurátor a vědecký tajemník Národní galerie v Praze. Je hlavním řešitelem grantového projektu Obraz/y v době Přemyslovců: kontexty a formy (GAČR). Přednáší v Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě UK.