V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
JIŘÍ SVOBODA
Každý, kdo se seznámil podrobněji s problémy bezručovské textologie, potvrdí, že představují dlouhou a komplikovanou historii, provázenou častými polemikami mezi stoupenci odlišných názorů, vedených snahou vyložit nejen jedinečnost Bezručova zjevu, ale orientovat se současně ve složité historii jeho básnické sbírky. S Bezručem jsou od první chvíle, kdy se jako básník objevil na veřejnosti, spojovány četné legendy a mýty, brzy se ukázalo, že časopisecké i knižní znění jeho básní je poznamenáno mnoha redakčními a cenzurními úpravami, v neposlední řadě změnami, jejichž původcem byl sám autor. Textová podoba Slezských písní se zkomplikovala a vyvolala v odborné veřejnosti a také u čtenářů určité znepokojení. Neudivuje proto, že po Bezručově smrti (1958) vyvstala otázka, v jaké podobě Slezské písně vydávat: přidržet se posledního vydání za básníkova života, nebo po důkladné revizi předložit text, který by odpovídal skutečnému významu této sbírky? Tyto otázky nastolily problém, jehož řešení zaměstnávalo literární historiky a editory básníkova díla po několik desetiletí.
Dnešní článek přináší recenzi Petra Čorneje na knihu Petra Voita Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí I. Severinsko-kosořská dynastie 1488–1557. Rovněž však touto recenzí pokračuje diskuze o národním humanismu, kterou v druhém čísle letošního ročníku České literatury zahájil článek Eduarda Fernándeze Couceira spolu s diskusními příspěvky Jana Malury, Lucie Storchové a Tomáše Havelky (celá diskuse ke stažení zde), na niž v ČL 4/2014 navázala stať Marty Vaculínové.
ŠÁRKA SLADOVNÍKOVÁ
Ve čtvrtek 23. října proběhla v pražském Clam-Gallasově paláci první část třetí výroční konference Pražského centra židovských studií s názvem „Židovská Praha pozdní renesance a její reflexe: nové pohledy“. O dva týdny později, ve čtvrtek 6. listopadu, proběhla druhá část setkání ve formě kolokvia s názvem „Hebrejská kniha (nejen) v rudolfínské Praze“.
Číst dál: Třetí výroční konference Pražského centra židovských studií
PAVEL JANOUŠEK
Zdeněk Hořínek patřil k těm, kteří jsou puzeni předmět svého zájmu, ba své vášně prožívat, nahlížet a reflektovat všemi možnými způsoby. Žil „svou pravdou“, současně ale stále hledal cesty, jak ji sdělit ostatním a jak s nimi o ní vést dialog. Potřeba komunikovat byla pro něj primární.
Číst dál: Žít divadlem (a psaním o něm). Zdeněk Hořínek 5. 11. 1931 — 20. 9. 2014
ALEŠ ZACH
František Knopp (narozen 30. dubna 1946 v Praze, zemřel 11. května 2014 v Čerčanech) studoval v relativně uvolněných šedesátých letech minulého století dějiny a teorii divadla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; z jeho ročníkových spolužáků se v oboru později uplatnili mj. Nina Malíková, Vladimír Just a Vladimír Mráček. V roce 1969 absolvoval diplomovou prací Činoherní klub 1965–1968 a o rok později, na prahu normalizace, nastoupil do bibliografického oddělení pražského Divadelního ústavu.