Studie
Veronika Košnarová: Jinde. Francouzská tvorba Věry Linhartové (s. 651-662)
Studie se zabývá francouzsky psanými prózami Věry Linhartové, vzniklými v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století Na prvním francouzsky psaném textu Twor ukazuje autorka studie posun poetiky, spisovatelčino hledání výrazu v novém jazyce. Příznačným rysem je zde heterogenita, nejednotnost a permanentní proměnlivost hovořícího subjektu i textu. V další části se autorka zabývá lyrickými texty, shrnutými později do souboru Mes oubliettes. Pozornost je soustředěna především na podoby mluvčího těchto textů a na některé vybrané motivy a obrazy (krajina, obydlí, řeč). Autorka ukazuje, jak se Věra Linhartová čím dál tím více přibližovala východnímu myšlení a umění (neosobnost, minimalistické vyjadřování, vyprazdňování řeči i subjektu). Tato orientace se potvrzuje v následujícím souboru Portraits carnivores, tvořeného třemi narativními texty, jež autorka studie označuje jako „čisté vyprávění“; poukazuje zde mj. na proměnu narativu Linhartové vzhledem k jejím prvním prózám, psaným ještě česky. Předposlední část studie se věnuje inspiraci Japonskem a souboru tří pseudocestopisů shrnutých pod název Kaskády. Potvrzuje se, že cesta má v psaní Linhartové především metaforický, duchovní význam, je vyjádřením duchovního růstu a vzestupu. Cestování je tedy určitou ontologickou pozicí subjektu, modem bytí.
Robert Ibrahim Srovnání Vznešenosti přirozenosti a Vznešenosti přírody M. Z. Poláka(s. 651-662)
Mezi Polákovou Vznešeností přirozenosti publikovanou v prvním ročníku Hromádkových Prvotin pěkných umění (1813) a Vznešeností přírody (knižně 1819) je řada rozdílů. Porovnání obou textů ukázalo nejen to, kolik veršů bylo z Vznešenosti přirozenosti do Vznešenosti přírody přejato a jak se v tomto ohledu od sebe jednotlivé zpěvy liší, ale také podstatný ideový rozdíl obou skladeb. Podrobný rozbor potvrdil, že systematické nahrazování (resp. vyškrtávání) výrazů označujících nebo konotujících Boha/Tvůrce výrazem příroda je možné sledovat nejen v podtitulech obou skladeb (V slávozpěvích na tvorce x Lyrická báseň v šesti zpěvích), ale v celém textu Vznešenosti přírody. Jedná se o záměrné oslabení religióznosti básně. Vzhledem k Jungmannově obdobné metodě při překládání Chateubriandovy Ataly rovněž vyvstává otázka po míře Jungmannova vlivu na konečném znění Vznešenosti přírody.
Prameny
Iva Málková (ed.): Nerealizovaný výbor z poezie Jana Zahradníčka (s. 663-694)
Rozhledy
Pavel Šenkapoun: Písňový text v kontextu literatury (s. 695-710)
Cílem článku je jednak seznámit českou odbornou veřejnost s literárněvědným diskursem převážně angloamerické provenience, který od konce šedesátých let minulého století tematizuje rockové písňové texty jako svébytný poetický žánr. U většiny autorů zabývajících se rockovou poezií, jak sami předmět svého zájmu nazývají, hraje důležitou roli představa o jakémsi hiátu mezi akademickým světem a rockovou kulturou. Ústředním tématem studie jsou právě takové ostré řezy, a to nejen mezi literaturou a rockem, ale také mezi poezií určenou ke čtení a poezií úzce spojenou s hudební realizací a mezi kulturními fenomény vůbec. Záměrem přitom rozhodně není tvrdit, že ve světě kultury neexistují hranice. Chceme jen připomenout, že tyto hranice leží mnohem větší měrou na straně vnímajících a hodnotících subjektů než na straně objektivní reality.
Karel Piorecký: Remediace literární lexikografie (s. 711-722)
Literární lexikografie od sklonku devadesátých let prochází proměnou, kterou s sebou přináší nástup nových digitálních médií, zejména internetu. Autor vyslovuje tezi, podle níž zásadní posun nastal především v úloze hesláře při konstrukci lexikografického díla: digitální slovník nevzniká odshora naplňováním předem vymezeného rámce, ale je otevřenou a postupně rostoucí strukturou, jejíž souřadnice autoři slovníku předem neznají. Naprosto nová je také pozice uživatele digitálního slovníku, který je postaven před řadu voleb, jež skýtá interaktivní rozhraní a jež knižní slovník neumožňoval. Z uživatele slovníku se tak stává spoluautor jeho finálního uspořádání. Proměna literární lexikografie je součástí kulturního procesu remediace, který s sebou nese změnu symbolických forem výrazu kultury – základní formou už není narativ, ale databáze. Internetový slovník tak může být vnímána i jako alternativa k tradičnímu literárněhistorickému narativu.
Milan Jankovič: Pražská škola a teorie vyprávění (s. 722-734)
Úvaha nad knihou Bohumila Fořta Teorie vyprávění v kontextu Pražské školy, autor charakterizuje recenzovanou knihu a rozsáhle komentuje vybrané pasáže.