Zachovalé pralesovité porosty patří v České republice k ojedinělým úkazům. Přestože lesních rezervací u nás nalezneme celou řadu, ty skutečně málo dotčené nebo dlouhodobě se vyvíjející bez výrazných zásahů člověka představují pouhý zlomek. Zřejmě nejvýznamnějšími pralesům blízkými lesy jsou Boubínský prales nebo Hraničník na Šumavě a Žofínský prales v Novohradských horách. V minulosti byly málo ovlivněny činností člověka a dosti dlouhou dobu se v nich lesnicky nehospodaří. Příznivé podmínky pro přežívání vzácných druhů lišejníků a dalších organismů na těchto lokalitách jsou však omezeny jejich malou rozlohou. S větší plochou pralesa vzrůstají předpoklady pro dlouhodobou koexistenci různých fází vývoje přírodního lesa s dostatečnou variabilitou mikrostanovišť a tím se zároveň zvyšuje šance na přežití úzce specializovaných druhů. Žofínský prales patří k nejstarším chráněným územím v Evropě, je chráněn již od r. 1838. Národní přírodní rezervace Žofínský prales zaujímá v současné době 102 ha; jádrové území s pralesovitými porosty však tvoří jen 74,5 ha. Převažující dřevinou je buk, početně jsou zastoupeny také smrk a jedle. Z lichenologického hlediska jde o zcela unikátní lokalitu. Na území rezervace bylo zaznamenáno 247 druhů lišejníků, což představuje přibližně 16 % všech známých druhů z České republiky. Z hlediska epifytických a zejména epixylických (rostoucích na dřevě v různém stupni rozkladu) lišejníků je Žofínský prales zřejmě místem s největší rozmanitostí lišejníků na našem území.
Žofín virgin forest forms a unique landscape, which probably predominated in mountain areas before the arrival of humans. Because of the huge diversity of lichens, the reserve is one of the most valuable lichenological localities in the Czech Republic. Many lichen taxa were recorded here for the first time in this country.
-
Pralesovitý porost se od hospodářského lesa liší mimo jiné přítomností velkého množství tlejícího dřeva, na které je vázána řada lišejníků a dalších indikačně významných organismů, jako např. dřevokazných hub. Typickým znakem pralesa je přítomnost různých věkových skupin stromů – od semenáčů po mnohasetleté velikány. To zaručuje vysokou rozmanitost mikrostanovišť a zvláště pak světelných podmínek. Foto J. Malíček
-
Vzácná terčovka dírkovaná (Menegazzia terebrata) – poměrně nápadný a dobře poznatelný lišejník. V Žofínském pralese roste ale jen vzácně na několika stromech. Charakteristickým znakem je dírkovaná (perforovaná) stélka. Foto J. Malíček
-
K vzácným korovitým lišejníkům, které v pralese nacházíme poměrně hojně, patří rod Biatora. Na zastíněných bázích zvláště starších stromů můžeme spatřit ohrožený druh B. fallax. Foto J. Malíček
-
V podstatě nezaměnitelný lišejník – drobná poprášenka bílá (Sclerophora pallida). Její plodnice mají tvar špendlíkových hlaviček a bělavou nebo narůžovělou barvu, která ostře kontrastuje se zastíněnými částmi kmene, kde poprášenka roste. Foto J. P. Halda
-
Větvičník článkovaný (Evernia divaricata) patřil donedávna k velmi vzácným druhům lichenoflóry České republiky s výskytem v imisemi méně zasažených horských lesích na Šumavě. V poslední době se k nám šíří od západu a osídluje větvičky keřů v nižších polohách. Foto J. P. Halda
-
V druhé polovině minulého stol. se u nás stala třpytka Bouteilleova (Fellhanera bouteillei) nezvěstným druhem. Nyní se začíná znovu objevovat na vlhčích stanovištích a zřejmě se v České republice šíří. Světle zbarvené stélky porůstají nejčastěji jehlice a tenké větvičky smrků, a to někdy tak masivně, že budí dojem umělého postřiku. Foto J. Malíček
-
Žofínský prales patří k malému počtu míst ve střední Evropě s výskytem severského lišejníku Cliostomum leprosum. Roste na kůře starých jehličnanů a ve sterilním stavu je velmi nenápadný. Vytváří světlou práškovitou stélku, na níž zpravidla vyrůstají drobné černé pyknidy (duté plodnice s nepohlavními sporami uvnitř). Foto J. Malíček
-
Vláhomilka měděnková (Icmadophila ericetorum) – v České republice vzácný druh vázaný na horské oblasti nebo inverzní chladné rokle v nižších polohách se stálým vlhkým mikroklimatem. Roste na tlejícím dřevě a vlhké humózní půdě či rašelině. Foto J. Malíček
-
Na silně zetlelém dřevě se relativně hojně vyskytuje tužnatka slizká (Multiclavula mucida). Tento druh patří k několika zástupcům tzv. bazidiolišejníků, čili lichenizovaných stopkovýtrusných hub, známým z našeho území. Přítomnost řasy nám však může na první pohled snadno uniknout. Nalezneme ji totiž pouze v tenké slizovité stélce. Foto J. Malíček