Koprofilní houby představují specializované rozkladače mrtvé rostlinné hmoty, kteří se adaptovali na specifický substrát, jakým je např. trus herbivorních živočichů. Na jednu stranu je tento substrát živinami bohatší, na druhou stranu je krátkodobý a vyskytuje se nepravidelně v prostoru a čase. Mnohé z těchto hub vynikají unikátními fyziologickými a morfologickými adaptacemi.
Fimicolous fungi are specialized in decomposing dead plant matter that has adapted to a specific substrate, such as herbivore dung. This substrate is, on the one hand, nutrient-rich, but on the other, short-term and occurring irregularly in time and space. Many of these fungi exhibit unique physiological and morphological adaptations.
-
Čerstvá hromádka trusu někdy ani nebývá vidět, zato je nápadný porost mycelia hub spájivých (oddělení Mucoromycota), které se zde objeví jako první. Foto O. Koukol
-
Plodnice chlupatce druhu Chaetomium globosum jsou kulovité a pokryté rovnými až vlnitými chlupy. Tvar chlupů je charakteristický pro jednotlivé druhy tohoto rodu. Foto O. Koukol
-
Trus morčete hustě pokrytý lahvicovitými plodnicemi, peritecii, hnojenky (Sordaria). Peritecia jsou viditelná také na filtračním papíře – hnojenka jakožto houba rozkládající rostlinná pletiva roste i na tomto substrátu. Foto O. Koukol
-
Miskovité plodnice (apotecia) řasnatky voskové (Peziza vesiculosa) dosahují velikosti až 12 cm. Foto O. Koukol
-
Trus králíka umístěný do vlhké komůrky, na kterém je po 10 dnech patrné jemné vzdušné mycelium neznámé spájivé houby, apotecium vřeckovýtrusné houby rodu hovník (Ascobolus) a mladé plodnice stopkovýtrusné houby rodu hnojník (Coprinellus). Foto O. Koukol
-
Plodnice límcovky polokulovité (Stropharia semiglobata) patří mezi nejčastější stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) vyrůstající jako jedny z posledních na vysychajícím starším trusu. Foto L. Zíbarová
-
Sporangiofory měchomrště krystalického (Pilobolus crystalinus) na trusu koně. Nafouklé subsporangiální vaky nesoucí drobná černá sporangia jsou dobře patrné, stejně jako růst sporangioforů v jednom směru – ve směru dopadajícího slunečního záření. Foto O. Koukol
-
U měchomrště funguje subsporangiální vak i jako čočka. V případě, že sporangiofor roste za světlem, dopadají procházející paprsky na ztlustlinu stěny na bázi vaku, v níž se nacházejí světločivné pigmenty a která je označována jako sítnice (a). Pokud přichází světlo ze strany a nedopadá na sítnici (b), dochází těsně pod sítnicí k nahnutí sporangioforu (c). Orig. O. Koukol
-
Askospory zástupců rodu přívěsenka (Podospora) mají jeden až dva přívěsky, přičemž jeden z nich bývá slizovitý a pozorovatelný pouze s využitím fázového kontrastu. Foto O. Koukol
-
Vřecka a askospory hnojenky Sordaria fimicola ve vodním preparátu s černou tuší. Kolem askospor vytlačených z vřecka je nápadná světlá zóna slizu, do které nepronikla tuš. Foto O. Koukol
-
Askospory výkalenky (Sporormiella) dosud ve vřecku. Foto O. Koukol
-
Askospory výkalenky (Sporormiella) v sedimentu. V tomto případě jde o sediment z rašeliniště starý „pouze“ několik set let. Foto O. Koukol
-
Hnědofialové rýhované askospory hovníku otrubčitého (Ascobolus furfuraceus) dosud ve vřecku. Foto O. Koukol
-
Plodnice křehutky výkalové (Psathyrella tenuicula) mohou vyrůstat v bohatých trsech na velmi vlhkém trusu, často je proto nacházíme na podmáčených lokalitách. Foto L. Zíbarová
-
Hovník otrubčitý (Ascobolus furfuraceus) se vyznačuje drobnými žlutozelenými plodnicemi typu apotecium. Na apoteciích jsou již pod binokulární lupou dobře patrná vřecka vyčnívající nad výtrusorodou vrstvou (hymeniem), uvnitř s tmavými askosporami. Foto O. Koukol
