Na většině území Evropy je krajina už tak dlouhou dobu ovlivňována člověkem, že se zde skutečná divočina téměř nezachovala, maximálně na špatně přístupných místech. Měkkýši mohou být dobrým nástrojem ke zkoumání divočiny, protože jejich ekologie je dnes prozkoumaná do značných detailů a navíc máme ve střední Evropě hustou sít holocenních sukcesí, které nám umožňují rekonstruovat, jak vznikla a zanikla divočina v poledové době.
In most parts of Europe the landscape has been influenced for a long time by man, so that the real wilderness has barely survived except in poorly accessible sites. Molluscs can be a good tool for exploring the wilderness because their ecology is known in considerable detail. Moreover, we have a dense network of Holocene successions in Central Europe that allows us to reconstruct how the wilderness originated and went extinct during the postglacial.
-
Udělat si dnes představu o divočině ve střední Evropě je těžké. V Karpatech ale pořád můžeme najít místa, která jsou člověkem ovlivněna zcela minimálně. Takovým příkladem jsou Bukovské hory na východě Slovenska. Na snímku interiér přírodní rezervace Rožok. Foto L. Juřičková
-
Skelnatka drnová (Oxychilus cellarius) – ve střední Evropě zcela zabydlený druh. Teprve fosilní doklady ukazují, že jde o mladého přistěhovalce, který se na naše území dostal až někdy v době železné (kolem 6. stol. před Kristem). Foto L. Juřičková
-
Žihlobytku stinnou (Urticicola umbrosus) najdeme nejčastěji na starších listech kopřiv, které dokládají nitrifikaci biotopů. Takto zprostředkovaně může indikovat obohacení prostředí o živiny. Foto L. Juřičková
-
Při pohledu na pralesní charakter přírodní rezervace Myslivna na dolní Ohři bychom jen těžko odhadli, že se zde donedávna vyskytovala mozaika otevřených stanovišť, lesů a mokřadů. Foto L. Juřičková
-
České středohoří je krajina asi s největším množstvím lokalit s různými typy drolin. Zejména opad lip vytváří vhodné prostředí pro drobné druhy plžů a takových ostrůvků divočiny zde najdeme desítky. Drolina na Lhotě u Milešova. Foto L. Juřičková
-
Závornatku drsnou (Clausilia dubia) dnes pozorujeme především jako druh šplhající po zastíněných vápencových skalách, kmenech stromů nebo zdech. Přesto se lokálně vyskytovala i ve sprašových stepích, kde byl pro ni rozhodující vysoký podíl dostupného vápníku. Foto L. Juřičková
-
Drobnička jižní (Truncatellina claustralis) je u nás velmi vzácným druhem. Její divočinou se stalo mimo jiné specifické prostředí opadu pod solitérními lípami na středohorských drolinách. Foto M. Horsák
-
Labyrint hlubokých roklí Českého ráje dnes zarůstá smrkovými lesy s několika málo odolnými druhy plžů. Těžko si představit, že zde v klimatickém optimu holocénu rostl vlhký prales, v němž žilo na jednom místě až 11 druhů závornatek (Clausiliidae)! Foto L. Juřičková